9. čvn 20183 min
Similaun je pátý nejvyšší vrchol Ötztalských Alp a sedmý nejvyšší vrchol Rakouska, výška je v různých zdrojích uváděna od 3.599m do 3.606m. Leží v hřebenu Schnalskamm v Tyrolsku přesně na hranicích Rakouska a Itálie.
Text: Johny
Akce: 9. 6. 2018
Zima v tahu, skialpy už opřené na půdě, jaro v plném proudu i v Alpách. Volba na další horu padla na Similaun. Vent 1.900 m je startem pro další výlet. Po příjezdu silně po půlnoci se krátce prospíme a ráno vyrážíme značenou cestou. Plán je trasa přes Martin-Busch-Hütte v 2.480 m a následně přes Rifugio Similaun v 3.000 m.
Pozdravíme sysla, který se potlouká kolem balvanů, pozdravíme pasoucí se ovce přilehlých svazích a po cestě docházíme k chatě Martin Busch. U chaty zastavujeme a odkládáme si věci na její wintráč. Ve wintráči je plno věcí, všechno spaní je zabrané, tak si dáváme naše saky paky na lavici u stolu v kuchyni, kde je nějaké místo. Podle výbavy a potravin správně usuzujeme na českou bandu.
Pokračujeme dál k chatě v sedle (Rifugio Similaun), která je uzavřená včetně wintráče. Cestou ovšem potkáme v protisměru tisíce ovcí, bečí, strkají se, uhýbáme jim mimo cestu. Jednu s černým xichtem chci pohladit, je jiného názoru a drží si odstup. Bandu ovcí ženou týpci po několika nekonečně velkých skupinách, doprovází je maníci s kamerami, kdy kamery mají tak 20 kg a vlečou je na rameni, slušnej výkon :-). Terén je úplně rozsračkovanej od kopýtek, tahle kratochvíle za sebou nechává totální bahniště, dobré na testování tanků a jiné vojenské techniky. Bahno je navíc náležitě promíseno bobky. No nic, na tenhle zážitek sem někteří extra jeli a prošvihli ho :-), my ho zažili a byli jsme radostí bez sebe, zejména na prudkých úsecích, kde místo trávy byla bahnitá klouzačka. Míjíme odbočku k nálezu pradávné mrtvoly šamana, pojmenovaného podle lokality Ötzi. Postupně začíná sníh.
U chaty Rifugio Similaun v sedle po sváče odbočujeme a jdeme ve stopách kohosi před námi směrem na Similaun. Slunce zmizelo za mraky, začíná se převalovat řídká mlha z Itálie po hřebeni. Jdeme po ledovci Niederjochferner, který je kompaktní, ale pokrytý odměkklým firnem. Stopy se najednou otáčí zpátky, dotyčný asi vyměknul a tak trasujeme sami.
Na hřebínku stoupajícím na Similaun je docela hluboký sníh, přejdeme lokální sněhovou žiletku a jako mávnutím kouzelného proutku přijede bílá tma z Itálie. Rakouská strana je +/- O.K. tak vyrážím nahoru, Lůca mezi tím studuje radar na mobilu a potvrzuje, že se jedná asi o lokální mrak.
Produpáváme se sněhem a na topu jsme za chvíli, na pohodu bez maček. Výhledy dost omezené, spíš jen výseky, počásko nepřeje.
Po nabažení se mizerných výhledů se dáváme na cestu zpět. Sněhem napůl kloužeme a docela to odsejpá.
Bez větší námahy dojdeme na Martin Bush chatu a zjišťujeme, kdo že to tam je. No a je tam partička Čechů a jeden Rakušák. Partička je složená i z mladších ročníků, část z nich se vyškrábala na Kreuzspitz. Někteří slaví narozeniny, je jich asi 1,5 x tolik než je kapacita wintráče, tak spí kolem ve stanech. Po večeři usínáme, na jedné palandě s Luckou :-)
Kreuzspitze 3.455m
Druhý den vstaneme a kolem osmé se vydáme na Kreuzspitz, což je stoupání rovnou od chaty. Počasí je příjemně teplé, výstup nezáludný, zpestřený sněhovými poli a sněhovým dolezem, na topu se flákáme v tričkách snad hodinu, to se běžně nepovede ve 3,5 tisících. Při sestupu konstatuju, že je potřeba koupit nové pohorky, ty co mám sajou jako houba.
Zpátky to vezmeme kolem jezírek, Lucka nasazuje šílený tempo, který v sestupech umí jen ona, kamzíci by jí sotva stíhali.
Chata, dobalit a pak už jen dojít do Ventu, pohodovej závěr výletu.
Videjko :-D
Výstup na Similaun je popsaný například na Alpenvereinaktiv. My šli variantu přes Similaunhütte.
Na Kreuzspitze se také vychází z Martin-Busch-Hütte.