Babí léto na Drávě
Druhé největší město ve Slovinska a nejstarší město celé země - Marbor a Ptuj. Dvě města na řece Drávě v severovýchodním Slovinsku od sebe dělí necelých třicet kilometrů. První má blízko k hranicím s Rakouskem, se kterým sdílí část historie, druhé se blíží spíš Chorvatsku, kam pokračuje řeka Dráva, aby podél Chorvatsko - Maďarské hranice dotekla až do Dunaje.
akce: 26.-28.10. 2019, text: Lucka
Babí léto vrcholí a slunečné dny lákají k procházce v krátkém tričku. Necelý měsíc po operaci kotníku jsem diskvalifikovaná z jakéhokoliv běhání po horách. Po rovině a do kopce už sice s trekovými holemi předhoním kdejakou starou babku, ale v sestupu mi to zatím natřou i ty s nůší. Aspoň si to dobývání hradů můžu pořádně užít.
Maribor
V sobotu kolem poledne přijíždíme do Mariboru Parkujeme v nákupním centru u řeky Drávy a po silničním mostě přecházíme do starého centra města na sever od řeky. Na konec října je neuvěřitelně krásně.
Maribor je druhé největší město Slovinska a administrativní i kulturní centrum jeho severovýchodní části. Celý Podrávský region je známý produkcí kvalitního vína a město Maribor se navíc pyšní světovým unikátem. Stara Trta je nejstarší stále plodící keř vinné révy na světě. Jeho úctyhodný věk 450 let mu zajistil zápis do Guinessovy knihy. Keř se táhne jako zelený pás na konstrukci na fasádě domu, jež kdysi patřil do městských hradeb. Dnes je v něm samozřejmě muzeum vína. V turistických průvodcích zaujímá místo nejvýznamnějších atrakcí města. Červeného vína z jeho plodů se ale nenapijeme. Slouží jen jako dar pro významné státní návštěvy.
Přicházíme k podél prosluněné náplavky na severním břehu Drávy. Od silničního Titova mostu se zastavíme nejdřív u Vodní věže. Kamenná opevněná věž na břehu řeky měla ve středověku význam pro obranu města. Dnes je v pětiúhelníkové věži - jak jinak - nejstarší slovinský vinný sklep.
Podcházíme červené oblouky Starého mostu. Stari most (nebo také Glavni most) pamatuje dobu předválečnou. Za druhé války byl významně poškozen a později částečně přestavěn. Z kamenných pilířů pod nýtovanými oblouky chrlí fontána obloučky vody zpátky do řeky.
Vrbani lemovaným nábřežím dojdeme až další kamenné věži. Kulatý Sodni Stolp ze čtrnáctého století střežil jihozápadní část městských hradeb. Také prodělal mnoho přestaveb a spolu s vodní a Židovskou věží patří mezi několik málo pozůstatků původního městského opevnění.
Jednou z úzkých uliček opouštíme řeku a přicházíme na náměstí Glavni Trg, jedno ze tří hlavních náměstí historického centra Mariboru. Na protější straně od rušné ulice najdeme renesanční budovu radnice a před ní morový sloup ze 17. století. Mezitím nám ale celkem vyhládlo, tak usedáme na zahrádku restaurace Gostilna Maribor. Poněkud trvá, než se dočkáme pozornosti, ale pak si dáváme dobrý pozdní oběd. Posilněni místním pivem a vínem vyrážíme na hrad.
Na náměstí Slomškov trg, stojí před pěkným parkem románský kostel svatého Jana Křtitele z 12. století, v překladu Cerkev Sv. Janez Krstnik. Pěší třídou přicházíme k náměstí s hradem. Mezi Hradním náměstím (Grajski Trg) a Náměstím Svobody (Trg Svobode) se krčí hrad z 15. stolení. Okolní domy nijak nepřevyšuje, spíš naopak. Dříve součást opevnění, později sídlo šlechticů, dnes vlastivědného muzea.
Dovádějící děti obíhají kolem bronzového monumentu památníku obětem nacizmu. Tvar má připomínat sevřenou pěst, ale prckům, co se kolem něj schovávají, je to asi fuk. Různorodost náměstí doplňuje červené zdivo Baziliky Matere Usmiljenja v protějším rohu.
Stíny se protahují a my procházíme další staré uličky. Kolem početných zahrádek restaurací je celkem živo, jinde až nezvyklý klid. Přecházíme Stari most a na rohu si osladíme život kopečkem výborné zmrzliny.
Na jih od města se tyčí tisíc metrů vysoký hřeben Mariborsko Pohorje. Z okraje města sem vede lanovka a na jeho severních svazích se za pár měsíců bude i lyžovat. Po klikaté silničce vyjíždíme až nahoru a užíváme si výhledů na město. Kolem plochého vrcholu najdeme hotely i restaurace. Na začátku turistické cesty směrem na o něco vyšší Mariborsky Razglednik stojí opravený kostel Sv. Bolfenka.
Je konec října, teplota na tričko a z dlouhé hadice stříkají ledové krystaly. Na jejím druhém konci hučí bílá bedna s nápisem Snowfactory. Z předchozích nocí už to leží několik bílých hromádek, které čekají na podzimní deště, aby je zničily ještě před zimou a snowfactory mohla vyrábět zase znovu.
První kabinky lanovky přiváží nadšence v běžeckých trenýrkách nebo s trekovými holemi. Mizí v okolních lesích dřív, než se proberou okolní stánky s občerstvením.
Ze severu ohraničuje město několik téměř čtyřsetmetrových kopečků. Nejznámější se jmenuje Pyramida a kromě typického tvaru ho poznáme podle Kapličky Panny Marie na vrcholu. Dříve tu stával Horní Mariborský hrad, ale ten byl v 18. století zničen a kameny z jeho zdivy použidy ke stavbě obelisku ve tvaru pyramidy, jež dal kopci jméno. I ten byl později odstraněn a nahrazen dnešní kaplí. Jižní svahy jsou osázeny vinicí a výhled na město v noci poněkud divoce osvětlen.
Ptuj
Opouštíme Maribor a jedeme necelých třicet kilometrů na jihovýchod po proudu řeky Drávy. Po jednom z mostů přijíždíme do centra městečka Ptuj. Historie jednoho z nejstarších slovinských měst se píše už od doby kamenné.
Atmosféru starého města tvoří úzké uličky stoupající v nepravidelné spleti až k hradu, odkud je krásný výhled na město a jezero. I tady je silná tradice vinařství a najdeme tu nejstarší vinné sklepy ve Slovinsku. Na nejstarší lahev vína už se práší déle než sto let a to od roku 1917. Nabízejí samozřejmě i prohlídky s ochutnávkou vína.
Hned za mostem je budova Minoritského kláštera, v níž sídlí historická knihovna. Cestou na hrad procházíme kolem Městské věže a Orfeova památníku. Pět metrů vysoký kamenný památník z druhého století prý dodnes stojí na místě, kde ho vztyčili Římané. Hned za ním stojí hodinová věž a dál za ní kostel Svatého Jiří ze 12. století.
Úzký průchod mezi stěnami starých domů, překlenutý v několika úrovních, nás zavede do hradní uličky (Grajska ulica), který stoupá ke krytému schodišti a pod dřevěnými stříškami až na ochoz před bránou do Ptujského Hradu. Z nádvoří máme perfektní výhled na červené střechy starého města a v dálce Ptujské jezero. Z oparu vystupují pilíře a lana Puhova mostu. Z výlohy krámku se suvenýry na nás hledí figurky v ovčí kůži, slavné masky ptujského masopustu Kurent.
Hrad z 10. století je dominantou městečka a jeho současná podoba je výsledkem přestaveb v 17. a 18. století. Nádvoří je ze tří stran obklopeno budovou se třemi patry arkád. U vstupu je malá kavárna, uvnitř sídlí městské muzeum.
Zpět do města scházíme parkem na druhé straně a procházíme další staré uličky. Míjíme radnici na náměstí Mestni trg. Dovedou nás zase pod hrad, tentokrát na jeho východní stranu. Od budovy Dominikánského kláštera vede další chodník ke hradbám. Klášterní komplex nad řekou skrývá gotické chodby se zbytky fresek. Z parčíku před ním (Sončni park) je další krásný výhled na řeku. Kousek proti proudu se na jejím pravém břehu nachází lázně Terme Ptuj se čtyřicetistupňovou vodou.
Ze všech těch vyhlídek nás nalákalo Ptujské jezero. Na jihovýchod od města se táhne největší slovinská přehrada. V místě, kde se řeka Dráva rozšiřuje jí přechází výrazný lanový Puhov most. Z něho shlížíme na okolní rákosí, jež je rájem vodního ptactva. Na levém břehu najdeme jediné přístaviště ve Slovinsku, které neleží na mořském pobřeží. Jinak je přehrada využívána hlavně k rekreaci a vodním sportům. O pět kilometrů dál, u vesnice Markovci, končí přehrada dvěma hrázemi. Z jedné odtéká řeka Dráva ve svém přírodním korytě a druhá reguluje vodu do kanálu Formin, jež přivádí vodu do stejnojmenné hydroelektrárny o dalších osm kilometrů níž, skoro u chorvatských hranic.
Fotíme si poslední rudé paprsky zapadajícího slunce a míříme zpět na severozápad. Ptuj je sice mnohem menší než Maribor, ale jeho atmosféra a vyhlídky z hradu mě osobně oklouzlily mnohem víc. V obou městech by se určitě dalo strávit více času a poznávat okolí, hlavně Pohorie nad Mariborem, ale to až někdy příště a třeba s běžeckými botami nebo kolem :-)