Silniční cyklistika okolo Lago di Garda

5. 4.
Minut čtení: 5

Doba velikonoční si, skoro už tradičně, říká o objetí velkého jezera. Většina vysokohorských sedel je ještě pod sněhem, ale v údolí už je slunečné jaro. Tentokrát budeme šlapat kolem nejznámějšího italského jezera, Lago di Garda.

04/ 2026

Lago di Garda – jezero mezi Alpami a Středomořím

Lago di Garda je největší jezero Itálie a zároveň jedno z nejzajímavějších přírodních rozhraní v celých jižních Alpách. Leží mezi třemi regiony – Lombardií, Benátskem a Trentinem. Jeho podoba je výsledkem dlouhé ledovcové eroze, která vytvarovala úzkou severní část a výrazně širší jižní pánev. Při troše fantazie vypadá na mapě jako taková protáhlá hruška.

Během několika desítek kilometrů se dramaticky mění klima, reliéf i charakter krajiny. Severní část je sevřená mezi strmé vápencové stěny. Jezero je tu úzké, hluboké a působí téměř jako fjord s horami padajícími přímo do vody. Naopak jih u Peschiera del Garda a Sirmione se otevírá do široké nížiny a blíží se středomoří. Cesta kolem jezera je tedy taková malá exkurze po několika různých krajinách za jeden den.

Velkou roli tt hraje i vítr, jež mimo jiné ovlivňuje i provozování mnoha sportovních aktivit. Ranní severní vítr Pelér padá z hor od severu k jihu. Tou dobou je severní část jezera klidnější a při okružní trase se vyplatí ráno startovat právě ze severu. Kolem poledne se situace otočí a přichází odpolední Ora, jež fouká od širokého jihu a rozbíhá se po jezeře až k zúženému severu, kde se tou dobou intenzivně plachtí a surfuje. Druhá polovina okruhu tedy zase může být s větrem v zádech.

Start ze severu je tedy jasný, ale ještě si musíme zvolit směr. Hustá doprava nás čeká skoro všude, takže to je vcelku fuk. Roli hrají jiné argumenty a to tunely na západní straně. Nechceme žádný z nich šlapat nějak výrazně do kopce, takže lepší je tu stranu jet od jihu k severu. Směru hodinových ručiček nahrává i vyhlídkovost trasy. Kvůli tomu tu přece jsme a je mnohem lepší mít celou dobu jezero po pravé ruce.

Je rozhodnuto, z ráno z Rivy míříme na Torbole, Malcesine a tak dále a tak dále…

Riva del Garda – severní brána jezera

Nejsevernější výběžek jezera je naším startovním bodem. Město z jedné strany navazující na vodní hladinu a ze dvou sevřené mezi skalami - ze západu hřeben, jehož součástí je Cima SAT, z východu symbolický tvar Montaé Brione, jež dělí Rivu od Torbole.

Město má dlouhou historii jako obchodní i obranný bod na rozhraní mezi Itálií a severem Evropy, což se dodnes odráží v jeho architektuře i atmosféře. Historické centrum je tvořené několika náměstíčky s vodní pevností Rocca di Riva a věží Torre Apponale, které připomínají dobu, kdy bylo město důležitým přístavem na severním okraji jezera. Z výšky ho hlídal Bastione di Riva del Garda, postavený na počátku 16. století Benátskou republikou. Byl vybudovaný k ochraně Rivy před útoky ze severu, ale nikdy plně nesloužil svému obrannému účelu.Nedávno byl zrekonstruován a doplněný lanovkou, která zpřístupní výhledy pro širokou masu turistů. V noci nad ním svítí ještě kaple Svaté Barbary, kolem které prochází jedna ze známých zajištěných cest, Via Ferrata dell’Amicizia.

Z Rivy projíždíme cyklostezkou do Torbole a náš směr se stáčí na jih.

Východní břeh pod Monte Baldo

Silnice kopíruje pobřeží a projíždí několika krátkými tunely. Jeden z nich protíná oblíbenou skalku Corno di Bo. S ranním větrem v zádech přijíždíme do Malcesine, ležícího na úpatí Monte Baldo (2218 m), jehož bílý vrcholek kontrastuje s letním počasím u jezera. Prímo ve městě začíná lanovka, která vyveze turisty a bikery až téměř do 1800 metrů. Z druhé strany je kolem vrcholu dokonce pár krátkých sjezdovek. Ty ale nevidíme. A taky máme jiné starosti. Naši pozornost zaměstnává kličkování houstnoucí dopravou.

Otevírají se další a další výhledy. Při pohledu na jih působí jezero nekonečně. Po levé ruce střídavě domy nebo vinice, po pravé občas plachetnice, projíždíme dalšími městečky.

To už míjíme kamenné věže středověké pevnosti Castello Scaligero v Torri del Benaco, jejíž počátky sahají možná až do římských dob. Nachází se zde zajímavé etnografické muzeum věnované místním tradicím, včetně rybolovu na Gardě a pěstování oliv, dále botanická zahrada a malebný citrusový skleník.

Směrem na městečko Garda se silnice prudce točí a mírně stoupá kolem Monte Luppia a jezero se otevírá do široké jižní části. Z horského jezera se postupně stává téměř středomořská krajina. Olivovníky, cypřiše, vinice a nižší kopce dávají celé oblasti jiný rytmus. Za Bardolinem přichází jiný svět. Od jezera nás dělí pás rekreačních resortů ze kterých trčí divoké konstrukce atrakcí obrovských zábavních parků.

Placatý horký jih a trocha historie

Do Peschiera del Garda přijíždíme po hlavní silnici. Ráno jsme byli mezi skalami, teď to tu vypadá skoro jako v Benátkách. Opevnění historické centrum města, jeho hradby, bastiony a vodní kanály ze 16. století dnes tvoří kompaktní celek zapsaný na seznamu UNESCO.

Na výběžek s hradem v Sirmione se ani nedostaneme. Projedeme sice přeplněnou ulici až ke hradbám, ale vlastní pevnost je pro cyklisty uzavřená a pěší turisty pouští už jen když někdo jiný odchází. I jindy tu bývá narváno, ale dnes je navíc velikonoční neděle.

Castello Scaligero di Sirmione je majestátní a dokonale zachovalá středověká pevnost s výhledem na Lago di Garda. Postavená ve 13. století rodinou Scaligerů sloužila k obraně a kontrole přístavu, který později rozšířila Benátská republika. Dominantou je 47 metrů vysokou věž.

Podaří se nám ulovit něco k jídlu a zmrzlinu na doplnění cukrů, abychom mohli pokračovat rozpálenou silnicí přes Desenzano do Saló. Tady se napojujeme na silnici SP38, po které dokončíme okruh zpátky na sever. Je po poledni a vítr se akorát otočil, takže nám zase bude pomáhat.

Tunelářská západní strana

Je čas na další doplnění cukrů a hlavně morálu před dlouhými tunely. Stavíme tedy, dokud to jde. Kavárna v Gardone dostává jedničku a můžeme pokračovat přes Maderno a Gargnano. Odsud silnice nabírá výšku a vyhlídky na jezero jsou zase trochu z jiného úhlu. Šlapání do kopce je takový malý klid před bouří - tedy před dlouhým tunelem a bouřícími motocykly. Tady se projeví výhoda jízdy po směru hodinových ručiček. První z dlouhých tunelů, Galleria d'Acli, je v tomto směru ve sjezdu. I když jedeme celkem rychle, občas nás předjede auto a burácející motorky. Je to doslova ohlušující zážitek.

Tentokrát jedeme jen podél vody a vynecháváme ikonickou Strada della Forra (SP38), považovanou za jednu z nejkrásnějších silnic na světě. Po rekonstrukci byla znovuotevřena v březnu 2026 a to zatím pro jednosměrný provoz směrem nahoru. Nenápadná odbočka mezi tunely za Campione del Garda vede tunely a serpentinami v divoké soutěsce (forra) do vesničky Tremosine. Byla otevřena na začátku 20. století a dodnes je technickým unikátem. Na šesti kilometrech nastoupá 400 výškových metrů a končí naprosto famózními vyhlídkami na jezero.

Strada della Forra si zahrála také v Bondovce „Quantum of Solace“. James Bond se v úvodní honičce řítí ve svém Aston Martinu nejdřív právě po silnici podél jezera a pak odbočí do slavné Strada della Forra.

Citrony a cyklostezka

Jako zpestření na závěr opouštíme hlavní silnici a sjíždíme do historického centra Limone. Tady totiž začíná cyklostezka, tedy aspoň na mapě. Ve skutečnosti sjíždíme dlážděnou uličkou mezi žlutými obchůdky. Všude tu prodávají citrony - tričky, tašky, magnetky, limoncello - všechno podle názvu města. Dokonce i osvěžující citronovou zmrzlinu servírovanou ve vydlabané citronové kůře a žlutém ubrousku. Citrony se tu sice v původně rybářské vesničce pěstovaly na terasách nad jezerem, ale název města údajně pochází od latinského slova limes - hranice.

Dříve bylo Limone přístupné jen po jezeře nebo horskými stezkami, až posledních sto let se sem dá dojet po silnici. Cyklostezka zůstává nedokončeným projektem. Poté, co se propleteme centem a úzkou klikaticí se střídajícím se povrchem i sklonem, se dostáváme na novou visutou část, vlnící se podél skalnatého břehu jezera. Ta nás dovede asi tam na půl cesty do Rivy a pak zase hurá přeskočit svodidlo a zpátky na silnici a rovnou do dlouhého tunelu.