Kam bychom tak mohli vyrazit na kolo o Velikonocích, když v Alpách se ještě lyžuje?
“Přece nebudu šlapat někde do kopce, pojedeme na Balaton.”
Beru to jako vtip, dokud se nepodívám do mapy. Kolem jezera je to přes dvě stovky kilometrů. To by skoro stálo za výlet. Jedna trasa je tedy jasná, ale co dál? Máme tři dny a jeden jasný cíl.
březen 2024
Skoro jako k moři
Balaton je největší jezero ve střední Evropě a Maďaři ho samozřejmě přezdívají mořem. Název Blatenské jezero nedostal náhodou. Skutečně souvisí se slovy blato a bažina, jež rozlehlé, leč mělké jezero charakterizují. Jezero o průměrné hloubce pouhých 3,2 metrů je náchylné k zanášení a historicky byla jeho rozloha až o třetinu větší. Dnešních téměř 600 km² je i tak dost na to, aby člověk nedohlédl z jednoho konce podlouhlého jezera na druhý. Malá hloubka dovoluje letnímu slunci prohřívat vody jezera a dělá z něj oblíbený cíl plážové rekreace a koupání. Břehy jezera obklopují letoviska, jež pamatují přívaly turistů z východního bloku, pro které tehdy bylo jediným dostupným mořem. Některá ubytovací zařízení si zachovávají podobu (a často i technický stav) z dob největší slávy.
Kulturně-poznávací činnost musí být
Okolí Balatonu sice není úplně typickou destinací pro jarní najíždění kilometrů na silničním kole, ale když už všichni mizí na Mallorku a na Kanáry, tak proč nezkusit něco originálního? Není to daleko a místo letadla postačí auto. Už cestou ale přemýšlíme, jestli jsme na maďarské silnice neměli místo auta vzít spíš traktor a místo silniček celopéra.
Když to pojmeme jako kulturně-poznávací zájezd s přidruženým cyklistickým treninkem, už to zní líp. Patřím sice do generace, která na letní rekreace na Balatonu ráda vzpomíná u sklenky Tokaje, ale mě to za mých mladých let nějak minulo. Takže o jeden cestovatelský důvod víc.
Hevíz. Městečko pěnových náhrdelníků
Velikonoční svátky rychle plní ubytovací zařízení, ikdyž pláže zatím zejí prázdnotou. Nacházíme místečko nedaleko centra lázeňského města Hevíz. Tady to v ulicích žije. Pozdě večer dorazíme do apartmánu a příliš neřešíme, že tady asi předchozí hosté zapomněli na věšáku barevné pěnové žížaly na plavání, spojené do kruhu. Až později zjistíme, že takový náhrdelník je tu nezbytným módním doplňkem k procházce lázeňskou kolonádou.
Hlavní atrakcí Hevízu je jezero s léčivou vodou a na něm vybudované lázně. Z hloubky 38 metrů vyvěrá zázračný pramen, jež na hladině dosahuje teploty koupele ve vaně. Aby se maximalizoval blahodárný účinek uhličitanové vody na pohybový aparát, je potřeba ve vodě relaxovat delší dobu. A protože plavat dokolečka by nikoho nebavilo, osvědčilo se jen tak setrvávat na hladině s těmito plovoucími pěnovými žížalami. Plocha jezera je tak v otevírací době pokrytá plovoucími hlavičkami v barevných kruzích.
Na kole kolem jezera
Relaxaci si ale musíme nejdřív zasloužit. Hned druhý den tedy vyrážíme na hlavní bod programu a to dvousetkilometrovou vyjížďku okolo jezera. S ohledem na směr větru volíme výhodnější směr po směru hodinových ručiček.
K vodě přijíždíme přes městečko Keszthely a cestou střídáme silnice s cyklostezkami různé šířky i kvality. Žádné výrazné stoupání nás nečeká, takže finálními číslu 730 nastoupaných metrů se nám ani nechce věřit.
Severní strana vede spíš po silnicích. Asi ve dvou třetinách trčí do jezera poloostrov Tihany. Tady, v nejužším místě jezera, je možné si cestu zkrátit přívozem na protější břeh. Kopcovitý výběžek patří mezi nejnavštěvovanější místa na břehu celého Balatonu a to nejen díky vyhlídkám, které se z vyvýšené polohy nabízí. Nachází se zde spousta historických památek v čele s benediktinským opatstvím, kostelem a muzeem. Tradiční domy, mnišská obydlí i levandulová políčka přinesly poloostrovu již v padesátých letech status přírodní rezervace.
Hltáme další kilometry a míjíme cedule s krkolomnými názvy vesnic a městeček. Jihovýchodní strana jezera je mnohem více po cyklostezkách. Šířka některých z nich je poněkud stresující. Zvlášť, když proti vám jede dáma na elektrokole, jehož řidítka téměř přesahují krajnici oběma směry.
V samotném závěru křížíme hlavní přítok, řeku Zala, jež přitéká přes bažinatý Malý Balaton. Denní doba pokročila a světlo mizí. Prohlídku Keszthely tedy necháme na jindy a napojujeme se na cyklostezku zpátky do Hevízu.
Celková trasa kolem jezera se startem v Hevízu nakonec dala 227 km.
Zasloužená koupel
Protože po tréninku správně přichází regenerace, ordinujeme si koupel v léčivé a lehce nasmrádlé vodě místního jezera. Zázračná voda vyvěrá v jeskyni ve velké hloubce a je usměrněna pod lázeňskou budovu, postavenou na mělčině na betonových sloupech přímo na jezeře. Pramen je tak vydatný, že voda v jezeře se kompletně vymění za 72 hodin. Bahnitá barva tedy neznamená, že bychom se koupali ve špíně.
Lávkami lázeňské budovy přicházíme doprostřed jezera a sestupujeme do nejteplejší vody, přivedené přímo pod budovu. Tady se koncentrují relaxující postavičky s barevnými žížalami kolem krku. Začínáme chápat význam těchto módních doplňků. Plavajíce mezi betonovými sloupy, okousaných korozí agresivní síranovou vodou, napadá mě pár otázek, jež si ostatní návštěvníci asi nepoložili. Jak tady třeba maďarští inženýři vyřešili kanalizaci?
V nejteplejších sektorech proudí voda z trysek, na které se čeká fronta. Při každém zaznění gongu se lázeňské osazenstvo posune o metr vedle k dalšímu zdroji. Tak se spravedlivě dostanou na řadu všichni zájemci, nicméně proceduře předchází až půlhodinové čekání. Dá se vyplavat i ven, do mírně studenějších vod. Součástí komplexu je wellness se saunou a dalšími legracemi, kam se chodí za další příplatek.
Malý Balaton
Zrelaxovaní a plni energie vyrážíme do dalšího cyklistického dne. Krutý jižní vítr ze Sahary přináší nejen potřebu schovat se do háku (kdyby bylo za koho…), ale také spoustu písku ve vzduchu, jež zahaluje krajinu mlžným oparem.
Kis Balaton (v překladu Malý Balaton) je menším jezerem jihozápadně od Balatonu, směrem na lázeňské městečko Zalakaros. Býval zátokou Balatonu, ale oddělil se díky poklesu jeho hladiny. Dnes jím protéká hlavní přítok, řeka Zala. Rašeliniště a rákosí obklopující většinu jezera filtruje přitékající vodu. Celá oblast je přírodní rezervací. Na bažinatých a rákosím porostlých březích sídlí vzácné druhy ptáků, mezi nejvýznamnější patří kormoráni a volavky.
Za zastávku stojí Historický pamětní park v Zalavar. Bohatou minulost tohoto kraje připomínají ruiny poutního kostela Svatého Hadriána, dříve monumentálního svatostánku unikátního půdorysu. Dále tu můžeme vidět kapli Svatého Štěpána, zrekonstruovanou na základech staršího kostela a Mileniální pamětní budovu, navrženou Imrem Makoveczem. Ta slouží nejen jako památník, ale také jako určitá forma infocentra a místo dalších výstav a akcí.
O něco jižněji odbočíme k dřevěnému mostu na ostrov Kányavári. Oblouková pěší lávka zpřístupňuje přírodní rezervaci s naučnou stezkou. U parkoviště nechybí stánky s občerstvením, včetně místních sýrů uzených přímo na místě v papírové krabici.
Kvalita asfaltu přímo úměrně klesá se vzdáleností od balatonských letovisek. Zpáteční cesta po větru je velký fofr. V některých vesnicích jsme vlastně rádi, že jedeme rychle a nepotřebujeme zastavovat.
Tentokrát zbývá čas i na prohlídku Keszthely včetně pobřežní promenády, mola výletních lodiček a barokního zámečku se zahradami. Okruh se dá celkem libovolně prodlužovat a zkracovat, nám to vyšlo na 110 km.
V okolí Balatonu se dá najít spousta dalších rovinatých i zvlněných tras, nicméně mekkou silniční cyklistiky se Maďarsko asi hned tak nestane. Minimálně do té doby, než se dorazí hladký asfalt.
Pokud si ale spojíme jarní kilometry s kulturně-poznávací činností, máme na mapě celkem zajímavý výlet.
A co dál? Aneb pár turistických tipů na závěr
Kromě zmiňovaného Hevízu najdeme termální lázně také v Kezsthely, Balatonfüred a mnoho dalších.
Cestou kolem jezera kromě Tihany také například Hrad Szigligeti, trochu stranou hrad v Sümegu nebo historické centrum města Veszprém.
U města Tapolca můžeme navštívit jezero ve vápencové jeskyni, u města Zalaszántó stojí největší buddhistická stúpa ve střední Evropě.
Výběr je tedy překvapivě pestrý.
Comments