Rovinami pohostinné jižní Moravy v době prvního burčáku, za čtyři slunečné podzimní dny. Po proudu řeky Moravy, rozlehlou Oborou Soutok a proti proudu Dyje až do Znojma. Samozřejmě nešlo vynechat kulturní odbočku vinicemi ke krásným zámkům a na Pálavu.
09/2023
O projektu Stezka kolem Česka a praktické informace k plánování výletu
Po velké pauze nejen od turistiky, ale úplně od všeho, je zase čas vyrazit. Ze Stezky kolem Česka zbývají dva "kousky". První z nich znamená cestu vlakem na dálný jihovýchod. Prvním ranním vlakem mířím do Hodonína. Čekají mě dlouhé roviny a nekonečné pláně. Počasí se po třech dnech dešťů začíná umoudřovat. Z vlaku vystupuji v lehkém deštíku s vidinou slunečných zítřků.
Opustím město a šlapu po náspu podél řeky Moravy. Nikde nikdo. Přijede pár traktoristů a míjíme pána, co obchází Česko opačným směrem.
Přecházím upravené trávníky Slovanského Hradiště Mikulčice. Z muzea zrovna vychází poučená skupinka návštěvníků. Mizím v dalším lese. Pořád je zataženo. Spatřím proletět pár dravých ptáků. Do Lanžhota přijdu po stezkách podél potoka, doplním vodu a čeká mě kus silnice. Nedá se nic dělat, jen jít rychle.
Konečně můžu odbočit do ticha Obory Soutok. Na více než čtyřech tisících hektarech se tu prohání jeleni, daňci, srnčí a černá zvěř. Dnes je obora v lesích, než dříve patřily Lichtensteinům, největší v Česku. V závislosti na ročním období platí omezení vstupu.
Asfalt pod nohama začíná pálit, ale pohled do lesa to vynahrazuje. Stromy trčí ze zatopených lagun a slepých ramen řeky. Všude kolem jen zeleň a ticho narušené jen zpěvem ptáků.
Oborou jdu dlouho. Večer je tu klid a občas přebíhají přes cestu srnky. Kilometr před soutokem Moravy a Dyje vede stezka po dřevěných lávkách podmáčeným lesem. Dojdu až na úplnou špičku, kde se stékají dvě řeky plné bahna po nedávných deštích. Proud točí hnědou vodu do náhodných vírů a strmé břehy jsou zarostlé rákosím. Nic na koupání.
Slunce zapadá a mě čeká jedenáct kilometrů k přístřešku nedaleko zámečku Lány. Štěrková cesta se mění v nekonečný asfalt a světla ubývá. Jdu pořád rovně po tvrdém povrchu a ani se mi nechce svítit. Až když mě pozdraví prase na vzdálenost sotva čtyř metrů, vytahuji raději čelovku. Naštěstí nemělo zájem o bližší konverzaci a po oslovení odešlo do lesa.
Teprve s vlastním světlem si všímám, kolik párů očí mě pozoruje z lesa. Tiše procházím a snažím se nerušit.
Ráno je louka zahalená v mlze a trávou se promenáduje několik mohutných jelenů. Slunce pomalu rozpustí bílé obláčky a začíná další horký den. Od nově zrekonstruovaného zámečku Lány je to asi půl hodiny k zámečku Pohansko. Přes cestu mi přechází početné stádo vysoké zvěře a nad hlavou krouží draví ptáci. Nic neruší ranní ticho. Pohansko je i s muzeem právě v rekonstrukci. Nedaleko se nachází archeologické vykopávky.
Město Břeclav podcházím z jihu a dlouhými cyklostezkami dojdu až do Valtic. Začíná sezóna burčáku. Nabídkové cedule trčí do cesty a lákají cyklisty ke zpestření rovinatého výletu.
Od kolonády Na Reistně, na návrší těsně u hranice mám Lednicko-Valtický areál jako na dlani. Rozsáhlý areál, přestavěný knížaty z Lichtenštejnu v jeden velký park patří mezi světové dědictví UNESCO. Nejvýznamnější je zámek Lednice, ke kterému z Valtic dojdu parky a lesy s mnoha drobnými stavbami, altány, vodními plochami a stády komárů. Večerní atmosféra otevírá restaurace a vinárny. Já ale pokračuji dalším lesem až k řece Dyji.
Pomalu by se mi hodilo najít místo na spaní. Les je hustý a samá bažina. Dojdu až k malé vodní elektrárně Bulhary. Akorát se stmívá, stánek s občerstvením je zavřený, ale z repráku hraje hlasitá hudba. Takže tu někdo je. Poprosím o vodu. Obejdu k zadním dveřím buňky a pozdravím chlapce s koštětem. Zvedne hlavu a vyprskne: "Tyvole to jsem se lek!". Prý jeho šéfová nechodí s hůlkami. Rovnou mi nabízí zbývající párek v rohlíku. Chvíli si povídáme. Můžu přespat na dětském hřišti vedle stánku. Pod klouzačkou na mě nespadne ranní rosa. Co víc si přát...
Ráno mi zbývá asi hodinka k obrovské vodní nádrži Nové Mlýny. Pokračuji po hrázi a připadám si jako u moře. Tedy jen do té doby, než mě první rybář vrátí do reality jižní Moravy.
"Kampak? Takhle po ránu? Dáte si štamprličku?"
No to tak...to bych už se nehnula. Nakonec posedíme a pokecáme a i na panáčka dojde. Vášnivý rybář se představí jako výtvarník Jiří Sibinský. Rybaří s vnukem Sašou, který se chce stát architektem. Seděla bych i déle, ale čeká mě přechod hřebene s vrchem Děvínem, jako nejvyšším bodem tohoto výletu. Děkuji za kafe a bábovku a mírně pod vlivem pokračuji do Pavlova, kde začíná stoupání.
Kolem zříceniny, Dívčího Hradu pokračuji až na hlavní vrchol s vysílačem. Televizní věž vysoká 57 metrů pokrývá velkou část jižní Moravy. To znamená, že je odsud krásná vyhlídka. Všechny tři nádrže Novomlýnského vodního díla i s bývalým Mušovkým kostelem, jež dnes místo vesnice obklopuje zčeřená hladina. Na břehu se rozkládají Horní a Dolní Věstonice.
Vyhlídkovým hřebenem pokračuji kolem bílých vápencových skal na Stolovou horu se zříceninou Sirotčího hradu. Krajinou se rozléhají tupé rány plašící ptáky od dozrávajících hroznů. Snad tam nikdo nesedí s ostrými, když si nenápadně jeden utrhnu.
Jeskyně na Turoldu akorát zavírají a mě čeká vyhlídka na Mikulov ze Svatého Kopečku. U Kaple sv. Šebestiána je rušno. Aby taky ne... západ slunce po teplém letním dni vylákal na výstup křížovou cestou nejednoho milovníka vína.
Tři dámy se aranžují na selfie se skleničkami, ale krajní má prostě krátkou ruku. Jak se nabídnu, že je vyfotím, okamžitě mi nalévají. Slavím tedy narozeniny jedné z nich a společně pozorujeme rušnou silnici mezi Brnem a Vídní.
Scházím do města a v kavárně dobíjím baterku telefonu i svojí vlastní dávkou cukru a kofeinu. To má za výsledek, že rovinami podél trati jdu dlouho do noci, než se donutím rozložit karimatku a spacák do trávy mezi polem a štěrkovou cestou.
Brzy ráno mě budí černá psí hlava asi tak půl metru od mojí. Padesátikilový mazlík přišel na průzkum, ale než mi stihnul vytáhnout svačinu z batohu, volá si ho páníček. To už vím, že mám šanci stihnout autobus ze Znojma o den dřív, než jsem plánovala. Tak se neflákám, ať mám ty kukuřičné roviny brzy za sebou. V Hevlíně se krátce zastavím v sámošce a od paní prodavačky dostanu čaj, aby se mi lépe šlo. Pomalu ukrajuji nekonečné roviny po cyklostezkách v poli kukuřice. U Hrádku se zchladím v řece. Vodácké tábořiště má pěkný vstup bez bahna a rákosí
Dalším zpestřením je renesanční zámek v Jaroslavicích. Rozsáhlý areál by zasloužil pořádnou rekonstrukci, ale i tak je tu krásně.
Ve Slupi se zrovna konají Slavnosti chleba. Celá vesnice je na nohou a přijely davy návštěvníků. Krojované děti zpívají na pódiu a stánkaři prodávají svoje výrobky.
Do Znojma zbývají dvě hodiny po asfaltu. U města provoz houstne. Městem téměř probíhám, abych stihla autobus. A podaří se.
Roviny šly rychle. Cestou rovnou plánuji, jak ještě letos zvládnu závěrečný úsek k nejjižnějšímu bodu, kde to všechno před třemi lety začalo.
O projektu Stezka kolem Česka a praktické informace k plánování výletu
