Jak jsme legálně bivakovali

Text: Johny; Květen 2020


Špičák 1.200 m

Koncem května 2020 jsme vyrazili na čundr v rámci projektu Stezka kolem Česka, tentokrát to byl úsek ze Železné Rudy do České Kubice a potřebovali jsme při něm dvakrát bivakovat. Legislativu bivakování máme +/- načtenou, zejména kvůli pohybu a spaní v CHKO, NP a jiným chráněným krajinným oblastem. O tomto tématu mám samostatný článek. Víme s jistotou, že kde se můžeme pohybovat, můžeme i bivakovat, tj v našem případě strávit nehlučně a k přírodě ohleduplně jednu noc (sporné omezení nocování je jen v NP České Švýcarsko).

Lůca ještě před odjezdem připomíná, že druhý bivak bude mimo CHKO Šumava a bude tak potencionálně méně problémový. Podotýkám, že pro nás je les v CHKO, NP, nebo prostě jen les legislativně z hlediska bivakování úplně stejný. Realita nás nakonec překvapila nemile.

První noc trávíme na železnorudském Špičáku v 1200 m na sjezdovce, žádný problém, ráno po nás nezbude ani stopa. Druhá noc vychází do prostoru Všerubské vrchoviny, tj normální krajina s lesy a loukami a tady začíná "zábava".


Lesák:

Vyhlédli jsme si asi okolo půl osmé večer pozici pro bivak v cípu lesa, který byl lemován lesní cestou (za závorou) a pastvou. Spaní je otevřené na východ, ideální pozice. Lůca připravuje véču a já dolaďuji bivak. Nikde nikdo. Lesní cesta je od nás asi 10 m lesem, takže když slyšíme, že se řítí tak 50kou auto, tak máme 99% šanci, že nás nezahlédne. No, jenže auto jelo na jisto k nám, zpětně Lůca odhaduje, že štěkající psisko někde za loukou mělo s sebou pána s hledím na pušce a sojkou práskačkou na rameni, která o nás dala vědět lesa pánu.

Za volantem hyundaie je týpek co, vypadá jako zkřížený řezník Krkovička a Trautenberk, říkejme mu slušně "lesák". Vedle něj sedí kdosi, koho jsme pořádně nezahlédli za celou dobu následující výměny názorů. Auto naplno brzdí už s předstihem a současně řidič stahuje okénko, probodává nás očima a spustí řev (aniž by se legitimoval jako lesní stráž, která má právo řešit s běžnými občany záležitosti v souvislosti s ochranou přírody a lesním zákonem): "Vy máte povolení od LČR?" (Lesy České republiky, s. p.). Mám jistotu že jsme v souladu s legislativou, takže v klidu a s nadhledem položím protiotázku na co jako že povolení. Lesák zrudne a silou 65 dB zařve, že k táboření. V klidu mu oznamuji, že netáboříme, pouze jednu noc bivakujeme a nezbude po nás ani stopa. "Nechtějte mě nasrat !!! (80 dB), takový chytráky znám, dají si celtu místo stanu a... bla bla bla ", tam jsem pro řev už nevnímal a vyhodnocoval jsem, co dělat jestli vystoupí z auta, byli dva a brokovnici v kufru, co chyběla Travoltovi v Pulp fiction, bych u nich celkem očekával :-)

Znova konstatuji, že bivakujeme a to není zakázané. Pochopil, že řevem mě nevyplaší, tak zkouší další grify: "Tohle je soukromej pozemek!" Zajímavý, k čemu pak chtěl to povolení LČR? (navíc les je z hlediska návštěvníka legislativně furt stejný bez ohledu na majitele, tenhle byl v majetku jisté akciovky, jak jsme si pak dohledali). Konstatuji, že zde nic nenapácháme, v tichosti přespíme a ráno zmizíme beze stopy. Lesák jde do další finty: "Teď tu jezdí policie, honí nějakýho cyklistu, co si myslí, že je král Šumavy a jel po zelený... počkejte, až sem přijedou, to nechci vidět, co s vámi udělají." Opakuji, že konáme v souladu s platnou legislativou, tedy s PČR neočekávám problém. Lesák začíná chápat, že víme co děláme a začíná konečně říkat něco, co dává alespoň rámcově smysl. Už v klidnějším tónu pokračuje: "Po nás furt jdou, že tu není bezpečno, lovec střelí po divočákovi, kule se snese a zabije vám přítelkyni!" "Kolik vám vůbec je?" zkouší ze mě udělat cucáka, je mi 44, fajn vypadám v šeru lesa na méně. Odvětím mu, že můj věk není předmětem diskuze o bivakování. Rovnou se ho ptám, kde by nám tedy doporučil bivakovat. Odpoví, že prý zpět blíže k vesnici to je bezpečnější, snad nás tam někdo nechá přespat. Moc to nechápu, co tím myslí. Na závěr se zeptám já, čím se jako máme řídit, když ne platnou legislativou, odvětí, že zdravým rozumem. Už jsme ho unavili, nebo někam spěchá a tak mávne rukou, cosi zabrblá a odjede.

Krátká porada a zhodnotíme situaci. I když jsme se ničeho nedopustili, tak je nejlepší vypadnout. Ví o nás už asi celá vesnice a to není dobré. Je pravděpodobné, že nás nimrod, který nás nahlásil, dál pozoruje. Navíc v noci na čekané mu určitě svrbí prst na kohoutku a může pálit bez respektování pravidel, která má znát a dodržovat každý lovec. Tj střílet jen s jistotou, že trefí zvíře, které jasně pozná a s jistotou, že střela nebude pokračovat někam dál, kde může páchat škodu na majetku a zdraví. Nehody co se staly popisují výstřely do šustnutí v trávě.

Doděláme a sníme večeři, sbalíme bivak a dáme přesun asi 20 minut cestou o kus dál.


Policajt a voják

Druhý bivak budujeme už skoro po tmě u turistického přístřešku na křižovatce lesních cest v řídkém výběžku lesa. Za námi pole, před námi louka. Proti případné střelbě lovců by to mělo být lepší, než někde uprostřed lesa. Zalézáme po desáté večer do spacáků s očekáváním klidné noci.

Jenže to by nesměly být zavřené hranice (coronaviróza, covid-19) a cesty plné hlídek PČR a AČR (police a armáda ČR sestavila i kombinované hlídky). Před půlnocí nás budí hluk projíždějící obludy, typuji to na vojenské IVECO LMV (7,5 tunový mazlík s balistickou ochranou a dle chuti s lafetovaným automatickým těžkým kulometem či granátometem). Za ním Octavie v barvách PČR. Na naší křižovatce staví, IVECO jede dál do lesa, oktávka otáčí a bez motoru pomalu projede kolem nás nazpět. "Fajn, tak už o nás ví, je to v klidu, dobrou noc..." konstatuji směrem k rozespalé Lůce.

No, to jsem se ale spletl. V půl druhé ráno se situace opakuje, tentokrát projede IVECO opačně a za pár minut se vrátí. Zastaví, bouchnou dveře a dvě siluety se vynoří u břízy, kde máme přivázanou šňůru. První je příslušník policie ČR v tmavém mundúru, za ním jde v odstupu Rambo, příslušník armády ČR. Ten je v maskáčích s taktickou výstrojí a jen situaci jistí v předepsaném odstupu. "Dobrý den, co tu děláte?" Policista se nijak neuvedl, ale je v pohodě. Začnu dnes už podruhé s obhajobou a říkám, že bivakujeme. "To se ale v lese nesmí" odvětí policista. Odpovím, že podle mě není zakázané bivakovat jednu noc, navíc je otázkou, zda je těchto pár stromů vůbec les. Nahánět neškodné spokojené bivakující dvojice není jeho hlavní obor a do diskuze se dál nepouští. Ptá se, kdy a odkud jsme přišli a kam máme namířeno. Říkám, že asi před desátou a Lůca doplňuje náš plán na zítra, tj že jdeme do České Kubice. "Víte ale, že do Německa se nesmí," odpoví policista, Lůca odvětí, že do Kubice jdeme Českem (poměrně logicky), policista se trochu zamyslí a přitaká, že vlastně jo. Doplním info, že nás už viděli jeho kolegové. Zeptá se, zda nás legitimovali. "Nelegitimovali, jen pomalu projeli kolem nás".

Policista popřeje dobrou noc a spolu s vojákem odejdou. Za minutku jsou ovšem zpět, asi to probrali s operačním přes vysílačku v autě a někdo se hledá, tak nás nakonec slušně požádá o občanky. Jen si v nich zkontroluje jméno a fotku a rychle nám je vrátí a rozloučí se. Dospíme do rána a užijeme si s raní kávou probouzející se krajinu a v ní odehrávající se souboj mlhy a slunce.


Tak tolik naše čerstvá zkušenost s bivakováním. Jak vidno, je třeba znát základní legislativu ohledně bivakování. A taky je to zjištění, že potkat slušně jednající policii je mnohem příjemnější, než vyhrožujícího lesáka, který tak dělá myslivcům, hajným a správcům lesa sakra blbé jméno. Kdyby lesák přifrčel autem a prostě nám řekl: "Hele, mohli byste se cuknout někam kus dál? Tady se bude lovit, dík." tak by dosáhl v klidu to samé a rychleji.


Tak bivaku ZDAR!


0 zobrazení
OutVer - Outdoor Vertical

Web pro všechny nadšené bláznivé i rozumné, co se věnují, nebo se chtějí začít věnovat outdooru.

Líbí se ti outver.net? Nezmeškej už další novinky!

Napište nám

© 2019 OutVer