Kaunertálská ledovcová silnice na kole

Jedna z nejvyšších silničních vyjížděk v Rakousku vede “jen tak na otočku” do světa věčného ledu. Lyžařské středisko Kaunertal se rozkládá v nadmořské výšce 2 150 až 3 160 metrů a až do výšky 2750 m je dostupné autem, tedy i na kole. 

09/2025

Ledovcové údolí s přehradou a vyhlídkovou silnicí

Údolí Kaunertal začíná u města Kauns a táhne se vzhůru na jih podél říčky Fagge, jejíž nedlouhý tok začíná pod ledovcem Gepatschferner a končí v řece Inn. Právě na jejím toku byla v roce 1964 vybudována přehradní nádrž Gepatsch Stausee. Je dlouhá téměř 6 kilometrů a její hydroelektrárna leží v sousedním údolí na břehu řeky Inn na kraji obce Prutz. Čtrnáctikilometrové tlakové potrubí podchází mohutný horský hřeben a dosahuje spádu přes 800 m. Sypaná hráz mezi strmými okolními svahy je dlouhá 600 m a vysoká 153 m.

Díky okolním ledovcům je vody dostatek. Ötztalské Alpy jsou nejmohutněji zaledněným pohořím Východních Alp s plochou ledovců více než 350 km². Největší z nich, Gepatschferner, je svou délkou 9,5 km jedním z největších ledovců Východních Alp. Sousedním údolím směrem na východ je Pitztal, kde rovněž najdeme věhlasné lyžařské ledovcové středisko a spoustu volných terénů.

Kaunertálská horská silnice byla dobudovaná v roce 1982 a od vesničky Feichten je zpoplatněná. Na šestadvaceti kilometrech nastoupáme 1450 metrů užijeme si celkem 29 serpentin. Po zahřívacím mírném stoupání přichází odpočinek v podobě šestikilometrové roviny podél přehrady a následuje pořádný horský výjezd se sklony kolem 9%.

Od Innu až pod Weisseespitze

Teplé dny konce září se musí využít, takže po včerejším výjezdu ze Soldenu volíme opět plnou variantu a začínáme pěkně od řeky Inn v obci Prutz v nadmořské výšce 870 m. Čeká nás téměř dvoutisícové převýšení na 38 kilometrech. 

Silnice se táhne podél řeky a v úzkém údolíčku se několikrát schová do tunelu, aby se později vynořila na prosluněných loukách s několika osadami. Za vesničkou Feichten projíždíme mýtnicí. Cyklisti to mají zadarmo, automobilisti vytáhnou pár desítek Euro, aby mohli pokračovat do úzké silničky směrem k přehradě. 

První serpentiny přijdou těsně pod svahem sypané hráze. Začínáme číslem 29 a než se otevře výhled na tyrkysově modrou hladinu ledové vody, míjíme šestadvacítku. Návštěvnické centrum ukončilo provoz právě včera. Silnice vede po obou stranách přehrady, ale kvůli aktuálním opravám po sesuvech půdy je v lepším stavu ta na východním břehu. V prudkých svazích a tuhých alpských zimách není lehké udržet asfalt v dobrém stavu. Nečeká nás žádný luxusní povrch. Tu trochu drncání vynahrazuje krása výhledu dopředu i nazpátek. 

Jedna zatáčka za druhou

Na konci přehrady se stoupání zvedá celkem prudce a míjíme historickou horskou chatu Gepatschhaus s dřevěnou kaplí a zvonicí. Po další sérii zatáček ve skalnaté soutěsce následuje delší rovinka a spodní stanice první lanovky. Zatáčka číslo 10, parkoviště a restaurace Ochsenalm, mimo sezónu samozřejmě zavřená. 

S lanovkou Ochsenalmbahn po levé ruce stoupáme k jezírku Weissee, kde se nachází předposlední zastávka autobusové linky hromadné dopravy. Konečná Kaunertal Falginjochbahn je nejvyšší evropskou zastávkou autobusové dopravy a také náš cíl. Na horní parkoviště zbývá pár set výškových metrů. Silnička se proplétá skalnatým terénem. V zimě se tudy jezdí na lyžích. My šlapeme až do 2750 m ke Gletscherrestaurantu Weißsee a velké přestupní stanici lanovek. Dál už to nejde. Těsně před zavíračkou stihneme ukecat jedno kafe s ledovcovou přirážkou, ale vypít si ho musíme venku. 

Přímo nad námi se tyčí severní stěna Weißseespitze (3498 m) . Lanovky míří na sousední sedla Falginjoch (3115 m) a Karlesjoch (3105 m). Hřeben, který jimi prochází tvoří rakousko-italskou hranici a na druhé straně se táhne údolí Vallelunga. 

Dost bylo kochání, zvedá se studený vítr. Je čas obléknout si na sebe úplně všechno a vyrazit vstříc dlouhému sjezdu. Hlavně první zatáčky si říkají o značnou dávku opatrnosti, protože asfalt je místy “okousaný” od sněžné techniky a připomíná spíš struhadlo.