Monte Bondone na kole
- 4. 4.
- Minut čtení: 4
Aktualizováno: 8. 5.
Od jezera vzhůru do kopců, vzhůru na sever. To je výjezd do nejbližšího lyžařského střediska, patřícího k nejstarším svého druhu vůbec. Od Lago di Garda s hladinou pouhých 65 metrů nad mořem do horského sedla položeného o 1600 metrů výše.
04/ 2026
Od jezera mezi vinicemi
Lago di Garda je největším a nejznámějším italským jezerem. Jeho poloha na úpatí Dolomit z něj dělá ráj všech outdoorových sportů. Seznam použitelného vybavení je téměř nekonečný, ale my teď máme silniční kola. Abychom vyrazili poctivě od jezera, startujeme v letovisku Riva del Garda. Propleteme se úzkými uličkami centra a míříme na sever do Arca. Nad námi se tyčí středověký hrad a pod ním skalní stěny Monte Colodri. Pokračujeme kombinací cyklostezek a silnice. Doprava v údolí je dosti rušná, směrem do kopců se samozřejmě zmírňuje. Naštěstí (i když k mé nelibosti) jedeme dostatečně pozdě na to, aby už foukalo směrem od jezera, takže do zad.
V Dro opouštíme hlavní silnici vedoucí údolím Valle dei Laghi směrem na Drena a Lago Cavedine. To vzniklo dávným mohutným sesuvem z Monte Brento, který přehradil část údolí a vytvořil prostor pro několik vodních ploch. Vedlejší silnička kličkuje mezi morénovými valy nabízí úplně jiné výhledy než před chvíli. Tenhle úsek je tak trochu jiný svět. Mírný sjezd k jezeru a rovina do Pergolese jsou posledním odpočinkem před hlavním stoupáním.
Vzhůru do kopců
Za odbočkou na Sarche přijdou první pořádné serpentiny, krátká rovinka na Lasino a pak už jen stoupání a stoupání až nahoru. Začátek vede lesem s občasnými výhledy. Ty se postupně otevírají víc a víc. Hlavně směrem na severozápad na zasněžené stěny Presanelly a Brenty. Mezi skalnatými třítisícovkami je vidět i Cima Tosa.
A to už je vidět i zasněžený vrchol Palon (2098 m), kam vedou lyžařské vleky ze sedla Valico di Monte Bondone (1651 m). Naším nejvyšším bodem bude právě sedlo. Jsou teprve velikonoce, takže kolem silnice leží ještě dost sněhu. Asfalt je suchý a při šlapání do kopce je teplota akorát tak na krátký dres. O sjezdu radši zatím nepřemýšlím.
Vlastní Monte Bondone (2180 m) leží o pár kilometrů jižněji, tedy při výjezdu po pravé ruce. Tato ikonická hora tyčící se přímo nad Trentem je součástí hřebene oddělujícího Valle dei Laghi od údolí řeky Adige. V závěru stoupání projíždíme pod jednou z lyžařských lanovek a brzy končíme ve vesničce Vason, přímo v sedle, přímo mezi lyžaři, kteří si v odpoledním slunci užívají lehce rozbředlé sjezdovky.
Středisko se pyšní historickými sjezdovkami, včetně první bobové dráhy v Evropě, plošinou delle Viote s Botanickou zahradou Alpino a „Terrazza delle Stelle“, astronomickou observatoří vzniklou z bývalého vojenského cvičiště. A kafe tu taky mají, takže po povinné pauze na sebe oblíkáme všechno co máme a hurá do sjezdu.
Splašená klikatice do Trenta
Už od prvních zatáček se otevírá nádherný výhled na celé město. Čeká nás jedna serpenitina za druhou. To je ta strana hory, kudy jel Charly Gaul svůj legendární výkon v Giro d’Italia 1956, kdy vyhrál v extrémních podmínkách za deště a sněhu.
Za vesnicí Sardagna odbočujeme do malé vedlejší silničky, abychom se vyhnuli provozu kolem Trenta. Závěr sjezdu už připomíná spíš tobogán s ukončením přímo na hlavní ulici. Snad zrovna nepojede auto, abych se při prudkém brzdění nezapíchla hlavou do asfaltu.
To už se před námi tyčí vršek Doss Trento (307 m). Takový malý hlídač nad městem, jež byl v historii dějištěm mnoha významných událostí. Dnes zde najdete mauzoleum Cesara Battistiho, Muzeum Alpini a chráněný biotop s jedinečnou flórou, přístupný po panoramatické silnici vytesané ve skále a pěších stezkách.
Nejvíce upoutá monumentální památník antického vzhledu z bílého kamene postavený ve 30. letech 20. století. Cesare Battisti byl italský vlastenec a politik z Trentina, který bojoval v první světové válce na straně Itálie, byl zajat rakousko-uherskou armádou a roku 1916 popraven jako zrádce.
Hned naproti, pod skalní stěnou, se tyčí dva historické komíny. Stojí tu jen tak na kraji parkoviště, osamocené, bez dávno zrušené fabriky. V minulém století patřily někdejší továrně společnosti Italcementi, závodu na výrobu cementu. Tato technická památka je dnes jediné, co zbylo z rozsáhlého průmyslového areálu, jež strategicky využíval výhodnou polohu u řeky i u železnice.
Dlouhá rovina na zpáteční cestě
Městskému ruchu Trenta se elegantně vyhýbáme cyklostezkou podél řeky. Časem přejíždíme na silnici, protože tady zrovna není moc provoz. Míříme na město Mori, kde opouštíme Adige a úzkým údolím Valle di Loppio se vracíme k velkému jezeru. Vlastně nás čeká ještě jedno sedlo - tedy sedýlko - Passo San Giovanni (287 m). Hlavní silnice zase raději měníme za cyklostezku.
Místní zajímavostí je Lago di Loppio, bývalé jezero mezi Mori a Nago. Kdysi tu bylo mělké jezero. V 50. letech bylo odvodněno při stavbě tunelu Adige–Garda a voda se do něj nevrátila. Dnes tvoří chráněný mokřad s unikátní flórou a faunou. Občas se po silných deštích znovu zaplní vodou, ale většinu roku jsou vidět jen mechem obalené stromy trčící ze zvláštní placky. Z té vystupuje malý zalesněný vršek Isola di Sant’Andrea s archeologickým nalezištěm.
A to už je z vlastivědných zajímavostí pro dnešek všechno. Přijíždíme do Nago, otevírá se výhled na jezero Garda. Pro sjezd do Torbole je lepší využít cyklostezku, protože na hlavní silnici není jízda na kole povolená. Případně se dá objet směrem na Arco. Tak jako tak je výlet potřeba zakončit ve zmrzlinárně na náměstí.
V číslech:
Celková trasa: 120 km
Celkové stoupání: 2050 m
Stoupání Dro - Vason:
40 km
1560 m