Když v lednu napadne metr prašanu a teploty v Krkonoších padnou na mínus patnáct, je potřeba toho využít. V kombinaci se silným větrem na exponovaném hřebeni máme ideální podmínky na otestování bivaku v kombinaci se skitouringem.
Umrzli jsme jako turisti z nákupáku? Nebo jsme si málem uhnali úpal?
Text: Johny; Akce: 16. - 17. 1. 2021
Sobotní odjezd nehrotíme, čeká nás dlouhý den s večerním závěrem s čelovkami. Parkujeme ve Špindlerově mlýnu nad přehradou a po půl jedenácté v poklidu razíme směr Medvědín s lyžemi na batohu. Cestou se občerstvíme u stánku v souladu proticovidovými opatřeními a nejsme jediní. Všude se motají hóch nóbl rodinky a dvojičky. Dámy jsou vymóděné do stříbrných bot, blýskavých bundiček, stylových čepiček a různých kožíšků. Na úvod se tím dost bavíme.
Obouváme lyže a stoupáme po cestě směr Medvědí boudy. V lese moc nefouká, jen drobně sněží. Rychle se zahřejeme a navzdory mrazu a absenci slunce jsme brzy oblečeni jen v tenkých vrstvách a membránových bundách. Na Martinovce už je vítr ostřejší a wind chill factor nás donutí přidat flís navíc.
Stáčíme se na západ a pokračujeme na Labskou boudu. Před třetí hodinou si už v závětří pochutnáváme na kávě a koláči. Mimo jiné skialpinisty tam je i postarší dáma na běžkách oblečená v šusťákovém kompletu. Má obavy, jak se v tomhle zhoršujícím se počasí dostane dolu. Nechápeme, jak se vůbec dostala nahoru.
Dřív než vychladneme, vyrazíme směr Lysá hora přes Kotel. Počasí je ostře mrazivé, hodně fouká a sněží, a i když je nám celkově teplo, začínají mi omrzat kousky tváře pod lyžařskými brýlemi.
Na Lysou horu došlapeme za šera před pátou. Na pásech sešoupeme kus sjezdovky. Současně se sundáním pásů nandáme čelovky a vydáme se na freeride lesem. Lucie cestou oholí hůlku o klobouček. Vyjedeme na cestu, znovu nandáme pásy a naposledy stoupáme na Zadní plech. Tady pásy sundáme a dojedeme kolem Plešivce po kládové cestě do místa plánovaného bivaku.
Nejen že hodně mrzne, ale i furt sněží a tak dřevěným přístřeškem nepohrdneme. Cvičně odhážu sníh pro otevření dveří, abychom se do rána nestali vězni nové bílé peřiny. Otvírat dveře do sněhu je opravdu "vymyšlené hlavou". Oblečeme se do peří, dopijeme termosky a tavíme vymražený sníh na nový čaj a na večeři. V přístřešku jsou navzdory silnému mrazu hodně pomalu se pohybující dva pavouci. Radím se s internetem a zjišťuji, že to není přelud, ale šplhalka keřová, má takový tríček, nemrznoucí směs v těle.
Zalezeme si do horolezeckých spacáků a maminkovsky si necháme i péřové vrstvy. Spacáky ovšem po nabrání loftu silně izolují a tak se budíme ve tři ráno horkem a musíme odebrat pár vrstev oblečení. Vtipkuju, že moc nechybělo a měli jsme úpal. Horská služba by se asi potrhala smíchy. Ráno se pak už budíme jen pěkně vyhřátí.
S rozbřeskem tavíme sníh na snídani a na čaje, dostaneme tím 100g kartuši na sucho, tak máme v termoskách na cestu čaje sotva teplé.
Návrat do Špindlerova mlýna nekomplikujeme a začínáme kioskem na Ručičkách, tady se vyfotím s panem doktorem Pirkem, který si sem vyjel závodním stylem na běžkách. Už nesněží a přes Dvoračky dojdeme na Vrbatovu boudu, kde je dost rušno.
Pokračujeme chvilku bez pásů po urolbované silnici, abychom je znovu nandali na odbočce na Šmídovu vyhlídku.
Pak už se došoupeme na Medvědín a čeká nás zasloužený freeride pod lanovkou. Sice s těžkými batohy, ale sníh je parádní a je to odměna na závěr.
Sklouzneme se až do centra Špindlu, tady nandáme lyže na batoh a doklopýtáme k autu, tak akorát unavení.