Historická horská oblast na severu Gruzie je stále častějším cílem turistů, horolezců i lyžařů.
V srdci Horní Svanetie leží město Mestia, kam se dostaneme po asfaltové silnici ze Zugdidi. Nejbližším letištěm je Kutaisi a letenky se dají sehnat celkem levně přímo z Prahy. Malé letiště je i v Mestii, ale jen pro lokální lety. Budova terminálu je dílem berlínského architekta J. Mayera a má připomínat okolní tradiční kamenné věže.
Dříve zapadlé městečko dnes zažívá období překotného rozvoje. Restaurace na hlavní třídě rostou jako houby po dešti, supermarket zavedl nepřetržitou otevírací dobu a vedle moderní budovy radnice funguje i bankomat. Toho nedbají krávy, které se povalují v každém kousku stínu na chodníku.
Taxikáři nahání pasažéry a nabízí výlety. Nejnavštěvovanější destinací je vesnička Ushguli, kam dojedou jen pořádné čtyřkolky, byť práce na kultivaci silnice pokračují poměrně intenzivně.
Svanské věže
Hlavním poznávacím znakem Horní Svanetie jsou typické obranné věže, jež přežívají po staleti. Nejstarší najdeme v Ushguli a stojí už přes tisíc let. Svanské rodiny je stavěly jako sídla, která odolávala útokům zvenčí i lavinám. Podobně jako italská vendeta, i zde byly časté krvavé msty mezi rody.
Početné rodiny žily na pro nás nepředstavitelně malém prostoru. V letních měsících bydleli ve vyšším patře, kam na zimu uskladnili zásoby sena. To bylo spolu s ustájenými zvířaty přirozenou tepelnou izolací proti třeskutému mrazu.
V Mestii najdeme několik zpřístupněných věží upravených jako skanzen. O dávných dobách se můžeme poučit i v místním etnografickém muzeu. Nedostupná horská oblast Svanetie fungovala během století nepřátelských nájezdů jako nedobytné útočiště, kam byly stahovány cenné náboženské ikony z celé země.
Jezera Koruldi
Plni dojmů a nových poznatků, vyrážíme na túru. Hned nad Mestií si užijeme výhled na unikátní panorama města. Mezi kamennými věžemi prosvítají barevné plechové střechy obytných domů a přibývajících hotelů.
Stoupáme zpočátku celkem strmě, později si můžeme vybrat mezi mírnější cestou sjízdnou džípy a strmou, místy bahnitou zkratkou. Ke kříži dojdeme už celkem snadno a od patrového přístřešku si užíváme výhledy na celou Mestii a protější hřeben Zuruldi s lyžařským areálem. Směrem našeho dalšího putování se otevírá výhled na majestátní dvojici vrcholů Ushby.
V salaši kousek nad křížem nově otevřeli občerstvení, kde se na terase posilníme studeným pivem nebo horkou kávou. Další pokračování je po jasně vyjeté džípové cestě až k jezerům. Cestou najdeme u cesty pramen, ale v pozdním horkém létě může být vyschlý.
Jezera Koruldi jsou mělká horská jezírka pod svahem další hory. Dá se pokračovat i o něco výš pěšinkami v suti. Vracíme se stejnou cestou, případně lze sejít až k letišti a vracet se údolím.
Túra s občasnými pauzami zabere celý den a v létě bývá dost horko, tak myslete na dostatek vody, opalovací krém a svačinu.
Zuruldi
Severní zalesněné svahy hřebene Zuruldi nabízí zábavu hlavně v zimě, kdy funguje malý lyžařský areál s moderní lanovkou. Tou se můžeme svézt i v létě a užít si procházku po hřebeni. K mezistanici Hatsvali, kde je slušná hospoda se dá dojet i autem.
Pěšky z Mestie do Ushguli
Hory severní Gruzie jsou nádherné a přímo vybízejí k vícedennímu přechodu, kdy si přírodu užijete doslova celý den a se vším všudy. Velmi oblíbeným se stal trek z Mestie do Ushguli přes Adishi. Trasa je popsaná a místy dokonce značená v terénu. Ubytování se dá sehnat u místních, nebo ve stanu v tábořištích.
Jedna z variant vede i přes vesničku Khalde, ležící na jednom z pravých přítoků řeky Enguri. Dnes tu najdeme několik domů a jednu hospodu. V devatenáctém století byla obec s 11 svanskými věžemi, 20 Machubi (kamennými domy) a 40 ozbrojenými muži opevněnými uvnitř budov dějištěm krutého odboje proti mnohonásobné přesile ruské armády.
Ushguli
Co by to bylo za výlet do Svanetie bez návštěvy nejznámější historické vesnice. Středověkým rázem a největším počtem typických svanských věží si Ushguli vysloužilo zápis do seznamu UNESCO. Jedná se vlastně o seskupení čtyř menších vesniček Zhibiani, Chvibiani, Cazhashi a níže položenou Murkmeli, kde najdeme ty nejstarší věže.
Silnice z Mestie je sjízdná jen v létě terénními vozidly, ale v posledních letech výrazně pokročili s její opravou. Druhá alternativa přes sedlo Zagaro (2623 m) se může být zdát podle mapy dobrým nápadem, ale je ještě horší.
Středověký ráz ulic v Ushguli si užijeme hlavně po dešti, kdy bahno smíchané s všudypřítomnými kravinci doslova zouvá z bot. I tak ale nelze přehlédnout moderní pokroky, které se dějí vstříc turistům a na úkor onoho unikátního vzhledu. Panorama kamenných věží prostupují barevné plechové střechy nových hostinců a pod kopcem vyrostl vysílač, takže narozdíl od předchozích let máme v obci čtyři čárky mobilních dat.
Hrdí majitelé historických obydlí rádi provedou zvídavé turisty svými skanzeny a etnografickými muzei. Než posedíme u studeného piva pod barevnými slunečníky jednoho z restauračních zařízení, můžeme se vydat na vyhlídkovou túru.
Z vrcholku všechno jako na dlani
Přímo nad vesnicí můžeme vystoupat na vrchol téměř třítisícového hřbetu, odkud si užijeme nádherné výhledy na vesnici, okolní hory a hraniční Bezengský hřeben. Doprovodem nám budou místní psi, jež se budou tvářit jako průvodci a u vrcholové mohyly si nenápadně řeknou o odměnu v podobě části naší svačiny. Pěšina pokračuje dál po dlouhém hřebeni, ale my se vracíme, abychom stihli i další vyhlídky.
Pevnost královny Tamary
Dvě rozpadající se věže na nižším hřebeni na druhé straně vesnice bývaly letním sídlem královny Tamary. Období její vlády na přelomu 12. a 13. století je v Gruzii považováno za zlatý věk. Místní rádi tvrdí, že je tu i pohřbená, ale archeologové nic takového neprokázali.
K pevnosti můžeme vystoupat zarostlou pěšinou přímo svahem od Chazhashi nebo po hřebeni od Murkmeli. Nejdeme tu dvě věže, obrannou zeď, zbytky kaple a spoustu červených malin. Výhledy na vesnici cloní vzrostlé stromy.
Vycházka údolím a výhledy na Scharu
Nejvyšší hora Gruzie Schara (5193 m) leží na hraničním hřebeni s Ruskem a je také třetím nejvyšším vrcholem pohoří Kavkaz. Směrem na jih stéká stejnojmenný ledovec, jehož vodu odvádí řeka Enguri. Po většinu svého toku, jež končí v Černém moři, vymezuje hranici mezi Gruzií a regionem Abcházie.
Z Ushguli se můžeme vydat pěšky proti proudu a dojít až pod ledovec. Za hezkého počasí si užíváme výhledy na ledovec a vrchol Schary.
Nejlepším obdobím k návštěvě Horní Svanetie jsou letní měsíce, kdy sníh roztál a místní stihli opravit to, co napáchal na silnicích. Horská příroda a malebné vesničky za to kodrcání rozhodně stojí.