Kůže jako obálka lidského těla je úžasný a zatím v podstatě nenapodobitelný vynález, ale má své slabiny. Třeba mechanická odolnost. Vydrží hodně, ale ne úplně všechno. A občas jí našimi sportovními radovánkami dáváme pořádně zabrat. A je jen na nás, jak si znepříjemníme život sami sobě...
Text: Lucka
S nejrůznějšími poškozeními pokožky se setkáváme odmalička. Upadneš na kolínko? - Odřeš si ho! Běháš v nových botách? - Budeš mít nejspíš puchýře. Většinou se nic zásadního neděje. Úžasnou vlastností kůže je schopnost obnovovat se. Kolínko zaroste, pod puchýřem se objeví nová vrstva a možná nebudou ani jizvy. Jak takovou regeneraci urychlit nebo, ještě líp, jí ani nepotřebovat?
Puchýře
Taková nepříjemnost, na kterou se sice neumírá, ale rozhodně dokáže sebrat úsměv ze rtů a požitek z výletu. Přitom se jim dá celkem snadno předcházet.
Kůže, nejčastěji na nohou, se tak dlouho odírá o oblečení - ponožky - až se buď rozedře do ruda nebo odlepí. Nejčastěji právě mechanickým přetížením dochází k uvolnění svrchní vrstvy kůže - pokožky od škáry. Mezera se naplní tekutinou - tkáňovým mokem a je tu puchýř.
Jak se jim vyhnout
Existuje mnoho zaručených způsobů, co s nimi, ale nejlepší je prevence. Alfou a omegou je správná (dobře padnoucí a "rozchozená") bota a v ní suchá, neshrnutá ponožka. Ponožka bývá vůči botám často podceňována, přitom může situaci dost vylepšit i pořádně pokazit. Určitě by ponožka neměla být moc velká, aby se zbytečně neshrnovala v botě. Materiál by měl ideálně odvádět pot a držet kůži v suchu. Občas je dobré ponožky také vyměnit :-)
A co takové ponožky do sandálů? Tenhle oblíbený český módní prohřešek může ušetřit pěkných pár červených pruhů na patách a nártech.
Když tušíme, že by kůže nemusela vydržet zátěž, kterou jí chystáme, je dobré jí trochu pomoct. Velkou službu udělá preventivní promazání kůže vazelínou nebo mastným krémem. Ne moc, aby si člověk nepřipadal, že má v botě rozšlápnutou žábu. Taková preventivní impregnace výrazně oddaluje mechanické poškození třením a navíc chrání proti drobné vlhkosti (bílé varhánky na rozmočené kůži dovedou pořádně bolet - člověk pak raději běží, aby omezil kontakt se zemí).
Když si z nějakého důvodu nemůžeme, nebo nechceme zapatlat kůži, ponožky nebo jinou část oblečení, můžeme ochrannou vrstvu vytvořit i jinak. Pomůže přelepení pružnou nebo obyčejnou tejpou. Pozor jen na případné srolování či shrnutí nalepené vrstvy nebo možnou alergickou reakci na lepidlo.
Používá se i druhá vrstva ponožky nebo i silonky přes ponožku. Tření se pak odbývá mezi dvěma vrstvami oblečení a kůže je relativně ušetřená.
Ošetření
Propichovat nebo ne?
Obvykle se radí nepropichovat, pokud to samozřejmě jde. Tím se zachová ochranná vrstva, sice už odchlípnuté, ale vlastní, kůže, která chrání proti infekci z vnějšího prostředí a tekutina uvnitř podporuje hojení. Otevřená rána je totiž náchylná k infekcím
Někdy to ale bez porušení nejde. Velké a hodně nalité puchýře často prasknou samy. Taková bublina v botě je navíc dost nepraktická. Předtím, než praskne sama, zejména potřebujeme-li dál pokračovat v pochodu či běhu, je na místě zvážit jejich šetrné propíchnutí a vytlačení přebytečné tekutiny. Důležité je hlavně dbát na čistotu, jak nejvíc v daných podmínkách můžeme. Sterilní jehla, desinfekce a sterilní krytí. Někdy se puchýř nechává "prošitý" nití (ideálně desinfikovanou), která odvádí další vznikající tekutinu. Propíchnutí může být nutnost pro umožnění dalšího postupu, ale většinou pak zpomaluje následné hojení, takže něco a něco.
Když už se odloupnutá vrstva pokožky roztrhá, tak raději šetrně odstranit, aby se pod ní nedržely nečistoty a nezačaly hnisat. Určitě pořádně vyčistit a ideálně pod překrytí namazat hojivou mastí. Osobně se mi nejvíce osvědčila batadinová mast. Vazelína a desinfekce v jednom. Kluzná vrstva pod náplastí brání dalšímu poškození a navíc má hojivý účinek.
Pokud se průhledná tekutina znění ve žlutý hnus, místo puchýře rudne, bolí a je teplejší než okolí, znamená to, že se ho asi nepodařilo udržet v čistotě a je tu infekce. To už bude chtít doktora....
Puchýře mohou naskákat i jinde než na chodidlech a patách - například dlaně kancelářských pracovníků při styku s pracovním nářadím, ferratou...
Prevenci i případné ošetření je třeba selským rozumem přizpůsobit situaci
Časté jsou i drobné odřeniny od švů či záhybů na oblečení - většinou nevznikne klasický puchýř, ale odírané místo rudne a rudne, až do krve...
Zejména dálkoví běžci podobné problémy dobře znají a mají na ně i spoustu osvědčených triků. Citlivá jsou podpaží, třísla (citlivější a méně hrubá pokožka), popruhy batohu na holém krku, poutka hůlek na rukou a jakékoliv další vybavení dlouhodobě na holé kůži. Prevencí je vhodné a padnoucí oblečení. Mezi preventivní i nouzové řešení patří přelepení, případně promazání vazelínou (přeci jen jsou místa, která oblepovat nechcete - už jen pomyšlení na následné strhávání... :-))
Odřeniny a drobné rány
Každý byl obdařen různou dávkou šikovnosti a zručnosti, ale někdy to prostě nestačí. Upadneme, odřeme se, nebo na nás zaútočí ostnatý keř a vyrobí nám na noze stopu po tygřích drápech.
Samozřejmě se tomu všemu snažíme předcházet, protože člověk nikdy neví, jestli to skončí jen u té kůže. To je ostatně nejmenší zlo, protože ta většinou doroste a šlachy a kosti fungují dál. Maximálně nějaká ta skvrna na kráse, či válečnické znamení zůstane...
Drobné odřeninky v podstatě nevyžadují žádnou péči. Pokud se do nich nedostane hlína nebo cokoliv jiného, tělo si pomůže samo.
Větší stopy po nešikovnosti je potřeba ošetřit. Hlavně pořádně vyčistit - mechanicky (proud vody, kartářek) a chemicky (desinfekce). Když máme mučení za sebou, zbývá už jen zajistit proti dalšímu možnému znečištění. Podle rozsahu prostě přelepíme.
Rozsáhlejší plošná poškození, například oblíbený silniční lišej, je vhodné zakrývat tak, aby se krycí materiál nepřilepil do rány. To by při následné výměně znamenalo stržení hojící vrstvy, kterou si tělo pracně vytvořilo.
Existují různé varianty mastného tylu. Takové kluzné krytí se dá vytvořit z jakékoliv čisté gázy a hojivých mastí na vazelínovém základu. Mast navíc podporuje regeneraci kůže. Osobně se mi osvědčil Infadolan, nebo Betadina (opět pozor na alergie a případné červené mastné fleky, které tvrdě prověří běžný prací prostředek). Další doporučované jsou například Hemagel...
Obecně se upřednostňuje tzv. vlhké hojení, kdy na ráně nenecháme vytvořit strup. Navíc velký strup třeba na lokti nebo na koleni není pružný a při dalším pohybu může praskat a znovu otevírat ránu.
Věští poranění už by měl vidět lékař, je-li v dosahu.
Drobné řezné rány, které jsou "určitě na šití" často stačí pořádně (opravdu pořádně a do hloubky) vyčistit a jde-li o čistý řez s nepoškozenými okraji, pomůže přelepení SteriStrip či poněkud oldschoolovější "mašlička", vystřižená z náplasti. Tohle řešení dokonce může znamenat menší trvalou stopu.
Nicméně při sebemenších pochybnostech je vždycky lepší věnovat čas a úsilí cestě k lékaři. Je-li rána hodně znečištěná, nebo hrozí-li, že bychom jí nevyčistili správně.
Tyto rady jsou pouze shrnutím osobních zkušeností a obecně uznávaných postupů. Každý má své vlastní osvědčené metody a hlavně každá situace vyžaduje individuální posouzení podle závažnosti a možných rizik.
A jaké máte zkušenosti vy? Podělíte se?