Stezka kolem Česka: Znojmo - Vranov nad Dyjí
Říjen je bohatý na srážky i na nejrůznější zákazy a omezení. Vyrážíme aspoň na víkendový výšlap krajinou sklizených vinic a barevných lesů podél rozvodněné Dyje.
Říjen 2020, Lucka
O projektu Stezka kolem Česka a praktické informace k plánování výletu
Vlastně jsme málem vyrazili k soutoku Dyje s Moravou, na česko-slovensko-rakouské trojmezí. Naštěstí, těsně před rezervací jízdenek do Hodonína, mě napadá zkontrolovat stav řeky Moravy: třetí stupeň povodňové aktivity. Než abychom sháněli holínky, raději rychle měníme plány. Podyjí, nejmenší národní park Česka, ze Znojma do Vranova nad Dyjí.
Vyrážíme až v sobotu ráno autobusem. Po třech hodinách rozhýbáváme ztuhlé nohy na kamenné dlažbě znojemského náměstí. Polomrtvým městem scházíme k řece a za mostem se dáváme na červenou značku, která nás bude provázet skoro celou cestu.
Od pamětního kamene na Kraví hoře se naposled ohlédneme za siluetou historického centra. O kus dál, ze Špalkovy vyhlídky, máme široký rozhled do kraje plného vinic.
Sklizeň hroznů dokončují na jižních svazích kolem vedlejších Popic a Havraníků. Uspořádaným keřům kontrastují přírodní vřesoviště. Jejich ekosystém pomáhají udržovat exmoorští koně. V podstatě sežerou a zadupou plevel a díky tomu se dostanou na světlo vzácné rostliny, které by se jinak neprosadily. Jeden takový zahradník nás zdraví z ohrady hlasitým řehtáním.
Na krátko opouštíme červenou, abychom nepřišli o vyhlídku Devět mlýnů. Pod námi se kroutí řeka Dyje a na protějším jižním svahu sklízí hrozny na vinici Šobes. Byl by tam i stánek s ochutnávkou, kdyby nebyl zavřený, jako všechno ostatní v téhle divné době.
Cestou k němu přejdeme jednu z visutých lávek přes Dyji. Nosnost maximálně šest osob a zákaz houpání. Tou dobou jsme čtyři a jeden velký pes. Ten venčí své páníčky Marka a Moniku, Johnyho kamarády, co bydlí ve Znojmě a na chvíli se k nám přidali. Stačila rychlá domluva a máme příjemné zpestření sobotní vycházky. Další zpestření tahá Marek z batohu. Pozdrav z místních vinic na večer.
Je čas rozloučit se se smečkou. Podzimním lesem bez sluníčka pokračujeme k odbočce na Nový Hrádek. Od zříceniny přichází několik skupinek. Smíme jen před bránu. Vysoké zdi obrostlé břečťanem skrývají poměrně velký středověký komplex. Prohlídku si musíme nechat na jindy.
S ubývajícím světlem přibývá voda ve vzduchu. Sliby rosniček se nevyplnily a začíná pršet. Dobře, že je na rozcestí přístřešek. Zítra má být líp. V noci se dokonce vyjasní, ale do rána zase zatáhne.
Cesta do Lukova vede přes pole, ze kterého si neseme pár kilo ornice na botách. Ranní vítr je pěkně ostrý a vlhká zima leze za nehty. Na louce u Čížova profukuje kolem posledních zbytků železné opony. Dochovaná linie zátarasů a rezivějící strážní věž jsou doplněny o informační cedule s úryvkem československé historie.
Červená značka vede kousek po asfaltu, než odbočí do Pašerácké stezky. Cedule s přeškrtnutým kočárkem varuje před náročným terénem. V prudkých svazích údolí řeky Dyje se na nás konečně usměje sluníčko. Z kamenných vyhlídek koukáme přes řeku na protější, rakouské, břehy. Od Obelisku nad ledovými slujemi už v dálce prosvítá Vranov nad Dyjí, náš cíl.
Postupně klesáme k řece a cyklostezkou přes Zadní Hamry se dostáváme do vsi. Monumentální vranovský zámek se tyčí na skále za řekou nad centrem obce, obklopeným že tří stran meandrem Dyje.
Až se sem vrátíme na začátek další etapy, bude snad už otevřeno. Dnes jen skrz mříže koukáme, jak opravují střechu jedné z budov.
Scházíme na náměstí a zbývající čas využíváme k výstupu na vyhlídku u Mnizskova kříže. Teprve odsud vidíme zámek v celé parádě.
Čeká nás dlouhá cesta dvěma autobusy a vlakem, přes Znojmo a Brno. Další etapy v tomto kraji budeme určitě plánovat na víc dní, abychom v hromadné dopravě nestrávili víc času než na treku :-).
O projektu Stezka kolem Česka a praktické informace k plánování výletu
Comments