Dlouhé velikonoční skialpy na Hintere Schwärze

Ranní souboj s ledovatými traverzy, sjezd od chaty a dlouhý ledovec, to je výstup na šestou nejvyšší horu Rakouska a jednu z dominant Ötztálských Alp z Ventu.


Akce: 21.4. 2019; text: Lucka



Hintere Schwärze je desátý kopeček z deseti nejvyšších v Rakousku, co nám ještě „chybí“. Cesta z Ventu je jasná, uvidíme, co nám připraví podmínky. Rádi bychom lezli severní stěnou, která patří mezi klasiky. Bereme tedy všechen matroš a doufáme, že sníh bude dobrý a my dost rychlí

Budík na pátou, v šest vyrážíme. Je trochu pod mrakem, což vůbec nevadí. Z předchozích dvou slunečných dnů jsme růžoví jako prasátka. I únava je znát.

Lyže nazouváme hned za vesnicí, za dřevěným mostem přes potok Niedertalbach. Šlapeme asi do poloviny malé sjezdovky, kde podcházíme kotvový vlek a dáváme se na širokou cestu údolím Niedertal, vedoucí až k Martin-Busch-Hütte.


První polovina cesty je pohoda. Šlapeme po široké cestě, kudy rolba vozí pivo na chatu. Ale asi budou brzy na suchu. Za pár domky a kapličkou asi v polovině cesty mizí vyrolbovaná dráha pod první spadlou lavinou. Hroudy mokrého sněhu se svezly z jižního svahu a přemrzly v překážkovou dráhu. Na lyžích už přes to někdo šel, rolbu ani skútr si neumím představit. V rámci rozcvičky mi klouzne lyže a skončím na té hromadě, hůlku pod nohou. Zanadávám si, silák Johny mi narovná hůlku a šoupeme dál. Cesta už nezačne. Lavinové hromady se střídají se šikmou plochou, kde hrany lyží moc nedrží. Pohled doleva dolů říká „tady nesmíš uklouznout“. Jen šoupání pásů po zmrzlém povrchu přehlušuje hukot potoka ve skalnaté soutěsce. V ranním světle splývá bílý povrch do placaté šedomodré, tak si to místy ještě zpestříme výběrem horší stopy. Nadáváme pořádně od plic.


Pár stop od lyží vede někam strání dolů. To by bylo fajn, nemuset šlapat tohle trápení až k chatě, jen abychom stejně k tomu potoku sjeli. V tuhle zkratku jsem doufala, ale terén nevypadá zrovna přívětivě, tak si k těm skalám sjíždět netroufáme. Ještě několik horizontů a konečně vidíme chatu. K Martin-Busch-Hütte (2501 m) se nám to trochu protáhlo. Se třemi a půl hodinami jsme nepočítali. Svačíme a dáváme se z toho dohromady. Opouštíme myšlenku severky. Když to dobře půjde, tak to bude tréninkový výnos železa normálkou.

Za chatou překonáváme koryto potoka a traverzujeme nad vysokým břehem. Lepší by bylo ten převis předtím nevidět z druhé strany. Sjíždíme do hlubokého koryta ledovce Marzellferner. Ze svahu nad námi už sjelo pár sněhových i blátivých splazů. Za pár hodin tudy budeme muset rychle...


Stoupánní dlouhým ledovcem ubíhá pomalu. Znovu překonáváme vrstevnici 2500 m a zbývá ještě dost. Vpravo se podél naší cesty táhne hradba hřebene Marzellkammspitze.


Vidíme Similaun, Výhled na náš cíl stíní Mutmalspitze, kterou obcházíme obloukem zprava. Ledovec se stáčí na východ a konečně se nám otevírá pohled na Hintere Schwärze. V severce napočítáme tři dvojice. Jedna zrovna překonává obrovskou šedivou plotnu.


Normálkou to půjde na lyžích skoro až na vrchol. Šlapeme širokou sjezdovkou, která nabírá na sklonu. Slunce pálí jak v pekle. Chroupu sníh a pomalu ukrajuji výškové metry.


Závěrečných pár otoček v prudkém svahu je trochu gymnastika. Jsme v sedle pod vrcholovou skalkou. Zapíchneme lyže do sněhu a těch pár metrů dolezeme na botách.


Kříž máme sami pro sebe. Ötztálské Alpy jako na dlani. Ukazujeme si, kde už jsme byli. Similaun, Kreuzspitze, Wildspitze, Vorderer a Hinterer Brochkogel…a někde za nimi pár dalších. Slavíme Velikonoce a výstupy na všech deset nejvyšších hor Rakouska. To si zaslouží panáček vaječného likéru, poctivě vyneseného. Posilnění na sjezd 😊


Skočíme k lyžím a snažíme se unavené nohy přinutit ještě k nějaké spolupráci. V prudkých horních partiích je hlava donutí. Mírnější ledovec jedeme stylem „hadrový panák“. Občas nějaký ten hupánek není dobrý nápad. Batoh se na okamžik zvedne ze zad, ale pak tvrdě dopadne.

Úzké hrdlo na konci ledovce profrčíme s respektem. Stopy podél potoka vedou do skalnaté soutěsky. No…tak to taky zkusíme. Vidina, že nebudeme muset nasazovat pásy je silnější než strach. Krásná jízda podél potoka, ikdyž tak trochu past na mamuty. Za chvíli jsme venku.


Traverzujeme svahem a shora se k nám přibližuje cesta. Časem se na ní napojíme a dál pádlujeme hůlkama. Něco jsme si tím ušetřili. Už jen cesta, sjezdovka a před mostem zouváme lyže.


Po jedenácti hodinách jsme zpátky u auta. Pěkný to výlet…a my si zasloužíme odpočinek 😊




Skialpová trasa na Hintere Schwärze je popisovaná většinou od chaty Martin-Busch-Hütte. Taky místní trochu valili oči, když slyšeli, že jdeme rovnou z Ventu, ale dost bude záležet na stavu přístupové trasy k chatě.

A tu severku...tam se třeba ještě podíváme :-)

OutVer - Outdoor Vertical

Web pro všechny nadšené bláznivé i rozumné, co se věnují, nebo se chtějí začít věnovat outdooru.

Líbí se ti outver.net? Nezmeškej už další novinky!

Napište nám

© 2019 OutVer