Großvenediger na skialpech


Großvenediger

Großvenediger (3666 m) je 4. nejvyšší hora Rakouska, která se nachází ve skupině Venedigergruppe patřící do Vysokých Taur.


Text: Johny

Akce: 14. 4. 2018


Tenhle kopeček mi vybrala Lůca pro svou menší technickou náročnost. Jednoduchý ale dlouhý skialpový výlet, kdy jsem vůbec netušil, jak že to vlastně vysoko půjdeme. Samotná výška se liší podle zdrojů od 3657 do 3674 m, takže to je 3.666 m - jsme si určili sami. Moje překvapení, do čeho že jsem to naběhl, dalo vzniknout projektu “TOP 10” Rakouských vrcholů.

Oblíbená přístupová cesta na Großvenediger začíná z Matreier Tauernhaus ve výšce 1.500 m, kam přijíždíme hodně po půlnoci, ráno vstáváme dost líně a od auta odcházíme po osmé ráno. Navzdory jarnímu datu, je sníh od samotného začátku trasy.



Vcházíme do údolí potoka Tauernbach, překračujeme pár vysypaných lavin s mixem hlíny, míjíme osady a u soutoku s potokem Karlesbach přecházíme po mostě a míříme do stoupáku po levé straně. Stoupáme cik-cak zalesněným svahem se sklonem vybízejícím k utržení jarní laviny.



Nad hranicí lesa se nám otevírají nádherné pohledy na zasněžené kopce, slunce začíná mít sílu, je bezvětří, takže si postupně odkládáme až do triček. Sníh je odměklý a trasa je prošláplá, navigace je tím jednoduchá. Docházíme pod Starou Pražskou chatu a v dálce vidíme Novou … Neue Prager Hütte, v 2.796 m. Začínám toho mít plné zuby a představa chlazeného piva mě motivuje jako cílová odměna (což jsem se nakonec tedy mýlil…). Chata je v absolutně jasném vzduchu ostře viditelná a působí dojmem, že je coby kamenem dohodil… 20 minut, nakonec to je poctivých 45 minut a k tomu odpovídající totální únava.



U chaty vládne pohoda, skialpinisti, kteří zde přespali, si dopoledne vyběhli na top a nyní po obědě relaxují a popíjí na sluníčku v tričkách, suší tulení pásy na zábradlí… pohodička. Koupím nealkopivka (! to jako fakt) a přidáme se, začneme klábosit a zjišťujeme, že to šli na top z chaty za 2 hodiny (jak kdo, že jo..), ledovec je bezpečně kompaktní, hřeben vysněžený, maček netřeba, lana taky ne (takže si Lůca pro jistotu hodí 60ku na batoh :-) ). Zamyslíme se nad zítřejší zhoršenou předpovědí počasí a posílení nealkem a odpočinkem se rozhodujeme, že do toho vlítneme rovnou.

V cca 14:30 vyrážíme a pravidelně hlídáme výšku, zda sedí její nabírání s naším odhadem. Z trička se postupně oblečeme do bund a čepic, vítr v horních partiích a chlad zajistil betonový vyfoukaný sněhový povrch. Únava se dostavila v kombinaci s výškou, jdu spíš, silou vůle a s vidinou, že když to dáme dneska, tak se zítra můžeme flákat. Počítám kroky, určuji si postupné cíle. Tvrdé traverzy jsou nepříjemné, ustřelují na nich lyže a každé škobrtnutí tak stojí zbytky energie.

Dostáváme se na ledovec Schlatenkees, tady je povrch ideální. Po levé straně míjíme Schwarze Wand, na který právě sprintují dva osmahlí na lehko vybavení skialpinisti. Postupně se překulíme přes poslední horizont a konečně je Venediger před námi. Skalnatý masiv na první pohled vypadá jako děsná výška k dolezení, nakonec je to za 15 minut hotový, na lyžích po vysněženém hřebeni až nahoru. Od chaty to byly cca 3 hodiny.



Top Venedigru si užíváme, parádní rozhled, Rainerhorn, Großer Geiger a stovky dalších… Čaj z termosky, tyčinka, fotky… je čas se vrátit, máme pokročilé odpoledne a není už časová rezerva. Nandaváme lyže a sjíždíme. Občas i v docela dobrém sněhu, občas po bílém betonu s hroudami. Závěr k chatě traverzujeme, trochu si i vyšlápneme a jsme tam.



Chatař (Wilfred tuším) mi dává sodu, že se ptám na lyžárnu, že tam jsem ve skeletech… všude cedulky, co se smí a co se nesmí. Pijeme čaje, piva, jíme germknédly, v devět jsem úplně K.O. a do deseti držím silou vůle.

Ráno mi ještě při objednání kafe po snídaňovém intervalu chatař jemně sdělil, že tohle je chata a ne restaurace, .. no kafe jsem tedy nakonec dostal od podstatně vstřícnější mladé hezké chatařky.

Cvičně jsme si dopoledne na mačkách vystoupali přilehlý sněhový žlab až na Innerer Kesselkopf, počasí je o dost horší, tak kolem poledního balíme a sjíždíme bez větších komplikací. Lůca trasuje a vyhýbá se pár rozšklebeným trhlinám v masách sněhu. Moc klidu nám nedávají. V údolí se sypou potůčkové laviny, dělají víc hluku než bych čekal. K autu je to už jen poctivý bruslení :-)



Video z akce:


0 zobrazení
OutVer - Outdoor Vertical

Web pro všechny nadšené bláznivé i rozumné, co se věnují, nebo se chtějí začít věnovat outdooru.

Líbí se ti outver.net? Nezmeškej už další novinky!

Napište nám

© 2019 OutVer