Selbhorn je s nadmořskou výškou 2.655 m nejvyšší kopec v pohoří Steinernes Meer (Kamenné moře). Nachází se v rakouském spolkové zemi Salcbursko v Berchtesgadenských Alpách. Zajištěná cesta Selbhorn-Klettersteig-Herzogsteig není technicky náročná, celkově se ale jedná o náročnější výlet s delším nástupem a porcí nastoupaných nadmořských metrů.
Text: Johny
Akce: 3. 11. 2018
Na tuhle ferratku jsme vyrazili ve třech, Lůca, Misha a já. Původní záměr byl přechod ze Selbhornu na Schönfeldspitze (2.653 m) a dál oklikou přes další kopce zpět do Almu. Časově jsme to ráno nezvládli, tak jsme akci operativně zkrátili na pohodovou s jedním topem, Selbhornem. Příjezd v pátek zakončíme přespáním před Maria Alm am Steinernen Meer, do kterého dojedeme druhý den v sobotu ráno, start je z 800 m a je před námi převýšení 1.855 m. Přehrabujeme matroš a protože je fakt teplo na listopad, máme tendenci jít na lehko. Holky přesvědčím alespoň vzít si cepíny, návratová trasa bude ve stínu, čekám sníh. Lůca tréninkově nese celý stan pro tři, takže výkon hodný nepálského nosiče :-)
Z Maria Alm vyrážíme po silničce a dál od Enterwinkl po lesní cestě podél potoka až k rozcestí Rohrmoos, dál stoupáme zalesněným svahem přes pastviny, míjíme pramen svedený do dřevěného korýtka. Mineme Almhütte, pokračujeme ve stoupání a obcházíme a podlézáme vyvrácené stromy.
Přijedou mraky, ale za chvíli jsme nad nimi. Postupně dostoupáme do pásma kleče, které končí se začátkem tupého hřebene. Ten začíná kopečkem Braggstein 1.828 m a vede v řídnoucích klečích až pod skalnatý masiv Selbhornu v cca 2.000 m. Tam již nalehko dojdeme ještě v sobotu, abychom si prohlédli cestu na zítřejší brzké ráno, kdy vyrazíme ve světlech čelovek. Večer nám dopřeje nádherné scenérie s červánky a hvězdnou oblohou, řádně se ochladí a dojde i na péřovky.
Po přespání nad Braggsteinem vyrazíme v neděli brzy ráno a s prvním rozbřeskem se oblékáme do ferraťáků na začátku Selbhorn-Klettersteig-Herzogsteig. Výhledy na mraky pod námi v kombinaci se sluníčkem jsou nádherné, k nenabažení.
Ferrata je ze začátku suchá a jednoduchá, úseky jsou přehledné, lezení je nenáročné, cvakáme se jen občas. Cesta utíká rychle až do doby, kdy narazíme na sněhová políčka, dojištěná namísto ocelovým lanem jen obyčejným lanem, které je spíš pastí, než pomocí.
Nicméně žádné obtížné přelézání se nekoná a za chvíli už vidíme kříž. Na top dolézáme za Lůcou, která i přes časté focení leze nejjistěji, tedy nejrychleji a karáble jí dělají tak leda přítěž na sedáku až na pár okamžiků přelézání hodně vzdušných míst.
Na vrcholu fučí a je tak kosa, takže se moc nezdržíme, navíc slunce je už v oparu. Přeběhneme po hřebeni na sousední vršek, asi bezejmený, zopáknem sadu fotek a mizíme směrem na sever dál na jakousi normálkou.
Ta je lokálně dojištěná ocelovým lanem, nicméně převážně je bez zajištění, což by bylo v pohodě v létě bez sněhu, nikoli na podzim, kdy už je v zářezech cesty naskladněný sníh. Je celkem teplo, takže sníh je odměkklý a s pomocí cepínů sněhová políčka poměrně opatrně ale bezpečně přelézáme. Šikmý svah pod námi s hlubokou propastí nám dává pocit až zbytečné vzdušnosti. Za chvíli jsme v sedle Luegscharte (2.451 m), kde zahýbáme doleva po zasněžené cestě v krásném skalnatém reliéfu sestupujeme, občas i sněhem zpět na cestu vedoucí pod ferratu.
Zbytek je již rutina a sestup po stejné cestě nás svleče do triček.
Odkaz na popis ferraty zde
Video z akce :-D