Stezka kolem Česka - etapa 7: Aš - Kraslice.
Srpen 2020; text: Lucka
O projektu Stezka kolem Česka a praktické informace k plánování výletu
Klasika. Celý týden nebe bez mráčku a na víkend se předpovědní mapy vybarví do ruda. Alpské plány odkládáme, v Čechách to vypadá dobře aspoň na sobotu. S tím už se dá pracovat. Po kontrole dopravních možností padne volba na divoký západ. Podobně už jsme na jaře začínali z Kraslic, teď tam budeme končit. Z Aše je to něco mezi 55 a 60 kilometry, takže to zkusíme zmáknout za páteční večer a sobotu.
Plán bychom měli. V pátek odpoledne tedy nasedáme do rychlíku směr Cheb. Do Aše stihneme ještě přestup na náhradní autobus a další dva vláčky. Netušili jsme, že takové velkoměsto má tolik zastávek a že z Aš-zastávka do Aš-město ještě přestupujeme na drezínu. Čtyři dopravní prostředky, dva slejváky cestou a "jen" půlhodinové zpoždění se nakonec hodí, aby stihlo přestat pršet.
Vystupujeme tedy skoro suchou nohou a černé nebe hrozí dalším namočením kdykoliv řekneme sprosté slovo. Naštěstí si dáváme pozor na vytříbený slovník (že, Johny :-) ) a za odměnu máme pár hodin pochodu bez deště.
Začínáme kolem Ašského zámečku po modré na rozhledu Háj. Kamenná Bismarckova rozhledna na vrcholu Háj / Hainberg tak trochu připomíná raketu. Přicházíme upravenými parkovými cestičkami s obnovenými pomníky. Rozhledna oficiálně zavírá v sedm, což jsme nestihli, ale máme štěstí, že větrání nové omítky. Můžeme nahoru. Byla by škoda minout výhledy do večerní hry mraků, mlhy a zapadajícího slunce nad
krajinou českou i německou.
Žlutá značka na Dolní a Horní Paseky vede dolů sjezdovkou, takže hned na začátek si zmácháme boty ve vysoké trávě. Po zbytek výletu z toho nevyjdeme. V Dolních Pasekách vynecháme odbočku k minerálnímu prameni a vytahujeme čelovky.
Za Horními Pasekami vede cesta přímo kolem několika větrných elektráren. Rychle se točící lopatky hvízdají do tmy. Že červeně blikajícími rotory uhání černomodré stíny mraků.
Scházíme k českoněmecké hranici. Pred Bad Brambachem zahneme do cyklostezky podél hranice. Veřejné osvětlení je tu i v lese. Pár minut před desátou zhasínají. Projdeme spící Röthenbach a z lesní cesty sejdeme k potoku. Z fotek v mapě víme o zastřešené dřevěné lávce. Zalehneme pod lavičky a nacucané pokožky dáme větrat na vlhký lesní vzduch.
Na ultraletní spacák už to moc není. Vstáváme před pátou, abychom v pět vyrazili. Mám na sobě úplně všechno. Chtěli bychom to za dnešek stihnout byl Kraslic.
Začínáme na německé straně hranice a do hodiny už jsme na vrchu Kapellenberg. Už je vidět, ale rozhledna je obklopená stromy. Těším se na pramen u ruiny kaple pod kopcem. A nic. Sucho.
Scházíme do Schönbergu a chvíli se kocháme pěkně upraveným zámečkem. Zpět do Čech po silnici do Vojtanova opuštěným pohraničním areálem a švestkovou alejí ke zřícenině Starý Rybník. Zbytky hradu jsou vidět přes zelenou vodu rybníka, ale nedá se k nim pořádně dostat. Obklopuje ho rozpadající se areál zámku a dalších budov.
Zajímavější je hrad Vildštejn ve Skalné půl druhého kilometru odsud. I ten se dostal do soukromých rukou, ale dočkal nás aspoň částečné rekonstrukce, malého muzea soudnictví a věznění, hospody a kulturního vyžití. Takhle po ránu jsme jedinými návštěvníky.
Dlouho se nezdržujeme, ještě toho máme dnes hodně před sebou. Přes Velký Luh po červené do Lomničky, známé židovskou historií. Zkratkou přes pole přijdeme k židovskému hřbitovu. Mezi kapradím v borovém lese se tyčí kolem osmdesáti starých náhrobních kamenů. Naučná stezka pokračuje do obce kolem domku rabína ke kostelu.
U něj zpátky na červenou a do Lubů. Dělá se teplo a leze slunce. Podél silnice trháme zbytky malin a ostružin.
Do Lubů, jejichž historie je spjata s výrobou houslí, přicházíme kolem upraveného hřbitova s velkou kaplí. Za městem procházíme krásnou alejí uprostřed golfového hřiště k troskám zámku. Tady už nebude co rekonstruovat. Ze závalu suti trčí jedna obvodová stěna se dvěma patry oken.
Červená značka je kolem hlavní silnice zmateně přeznačená. Jdeme na Vysoký kámen (774 m) cestou rovnou, jak když střelí. Křemencová skála na vrcholu vypadá jako hrad. Z jedné strany jsou do rozpraskané stěnky navrtané borháky, z druhé vede cesta na kovovou lávku k vyhlídce.
Za celou dobu jsme nepotkali ani živáčka a tady rovnou celý autobus. Účastníci zájezdu si na nejvyšší plošinu vyvláčeli soudek s pípou a teď se motají všude kolem se sklenicemi v rukou. No... uměla bych si představit i jinou společnost. Od autobusu nešli daleko. Ten potkáme o kousek níž v obci a přes cigaretový kouř postávajícího hloučku je sotva vidět.
Do Kraslic zbývá kolem deseti kilometrů. Už to vypadá, že odjezd ještě dnes stíháme. Dokonce se na vlak před sedmou rýsuje rezerva. A to taková, že si vzpomenu na vlak o dvě hodiny dřív. Když trochu přidáme do kroku... aniž bych opustila širokou cestu, sbírám postupně tři hřiby jak z katalogu. I tak se do Kraslic přiřítíme asi v půl páté a na nádraží dokonce dvacet minutě čekáme. To jsme mohli stihnout ještě labutě na pouti dole ve městě:-)
Rychlým přestupem na autobus z Karlových Varů si příjezd domů urychlíme o víc jak tři hodiny, za které jsme rádi dvojnásob, když skrz zamlžené okno koukáme na slejvák, který přišel ještě dřív, než předpovídali.
O projektu Stezka kolem Česka a praktické informace k plánování výletu
