V prvním dílu jsme probrali základy skialpinismu, v druhém základy lavinové tématiky a ve třetím se budeme zabývat pokročilým skialpinismem.
Datum: březen 2020 ; Text: Johny
Pokročilý skialpinista zdolává hlavně zajímavé hory, nebo alespoň horská sedla, podniká přechody po hřebenech, sjíždí volné terény. Pokročilý skialpinista se, byť nerad, pohybuje v prostředí s lavinovým rizikem, sjíždí strmé svahy, kde pád znamená velký problém, stoupá sklony na lyžích běžně kolem 35°. Ovládá na lyžích jak výstup tak sjezd ve sněhu všeho druhu. Ovládá techniky i bez lyží, umí s výbavou manipulovat v obtížných podmínkách a nebezpečných místech. Pokročilý skialpinista se orientuje v terénu, v počasí, plánuje skialpinistické výlety i mimo obvyklé trasy.
Stoupání strmým svahem, tvrdý sníh
Šikmé stoupání a traverzování svahem s tvrdým sněhem má svá specifika. Lyže s pásy se nezaseknou, nebo jen málo. Zasekávání je namáhavé, trpí tím i okraj pásu pod botou. Otočky na zmrzlém podkladu v prudkém jsou nebezpečné. Řešením je použití stoupacích želez, neboli haršajzen (z německého Harscheisen: Harsch = tvrdý, zmrzlý sníh + eisen = železo). Specifický problém je tvrdá krusta na měkkém sněhu, jednak je nevyzpytatelná a druhak se trhá se i se zakousnutými haršajznami. Haršajzny řeší i problém tenké čerstvé sněhové vrstvy na tvrdém sněhu, kdy se železo zakousne přes podkluzující vrstvičku sněhu až do tvrdého podkladu.
Při manipulaci s lyžemi, odepínání vázání, nebo i při nechtěném vypnutí vázání, při zaseknutí lyže či pádu, při tom všem může dojít ke ztrátě lyže. Proto je potřeba mít bezpečnostní skialpové řemínky, neboli sichráky (Ski Leash). Samotné brzdičky totiž lyži nezastaví.
Stoupací železa na lyže zvané haršajzny jsou výbavou, kterou by si alpinista měl pořídit hned s lyžemi. Haršajzny jsou doplňkem ke stoupacím pásům, pásy fungují dobře na poddajném sněhu, kde zabrání prokluzu svojí velkou plochou. Pokud jdete po ztvrdlém sněhu, tj po sněhu vyfoukaném do ploten nebo do tvrdých sněhových desek, budete potřebovat právě stoupací železa.
Haršajzny jsou tvořené výliskem plechu tvaru U zakončeným ocelovou osou, přes kterou se zasune do drážky na vázání. Pro každé vázání jsou konkrétní typy. Stoupací železa se v ose volně protáčejí, tj nadzvednou se při nadzvednutí paty při přesunu lyže vpřed a při došlápnuti se zaseknou do podkladu. V tvrdém zledovatělém sněhu (plotnách) jsou velmi účinné jak pro stoupání přímo, tak při šikmém traverzování. Nestabilní postoj bez haršajzen na šikmé plotně může způsobit nebezpečný pád. Haršajzny nandané zbytečně nijak nevadí, výjimkou je přecházení ploch mimo sníh, kde haršajzny překáží. Taky vadí při sjezdech na pásech, kdy brzdí a hrozí zaseknutím o nějaký skrytý kámen. Aby se haršajzny dostatečně zasekávaly, musí skialpinista chodit s nízkým podepřením paty, což znamená mít kvalitní boty umožňující velký rozsah náklonu v kotníku. Také se prodávají takové gumové bloky, které lze na železo nacvaknout a tím se vymezí mezera mezi botou a stoupacím železem.
Haršajzny je třeba nandat včas, vždy před strmým stoupáním nebo před traverzováním. Nenechte se zblbnout ostatními, kteří haršajzny nenandají, následně zjistíte, že je buď nemají, nebo je mají na dně batohu mezi bagetami. Dodatečné nandavání v místě, kde sotva stojíte na šikmé plotně, je při nejmenším obtížné a riskantní. Je možné situaci řešit nouzovým vystoupením z lyží a zaseknutím skeletů do tvrdého sněhu.
Haršajzny je nutné mít v batohu snadno přístupné, klidně si je cvakněte zvenku na popruh batohu sepnuté gumičkou zuby proti sobě.
U mého hagan core vázání jsou brzdičky vpředu, aby se aktivovaly vždy, kdy je lyže bez nacvaknuté boty. Vodorovné brzdičky ovšem brání nandání a sundání želez a je tak nutné je nasadit na volnou lyži bez nacvaknuté boty.
Sichráky jsou bezpečnostní pásky (Ski Leash), většinou je tvoří ocelová lanka s karabinkami, kterými si připnete lyže přes vázání k botě do speciálního oka, nebo k přezce. Je to věc za pár stovek a měla by být součástí vybavení. Historek o tom, jak někomu odjela lyže a dotyčný pak řešil nepříjemnou situaci, je mraky. Přesto jsou sichráky poměrně málo používané. Když vám lyže odjede někam do rokle, máte velký problém. Z jednoduchého pohybu po sněhu se stává bořící peklo a může to být i na zavolání pomoci.
Bezpečnostní pásky jsou dimenzované na určitý tah, aby v případě zasypání lavinou došlo k jejich rozpojení.
Stoupání strmým svahem, měkký hlubší sníh.
Je to opak tvrdého sněhu, pásy jsou většinou plošně v kontaktu se sněhem, hrozí ale usmyknutí sněhu pod lyží. Dá se tomu trochu bránit tím, že zmírníte stoupání, v případě potřeby jen traverzujete, nebo i lehce klesnete do míst, kde stoupat zase jde. Otočky v hlubokém sněhu na strmém svahu jsou zkouškou umu, lyže se boří, hůlky se boří, překládaná lyže se zahrabává do sněhu.
V případě, že sníh začne pod lyží hodně ujíždět, je možným řešením i vystoupení z lyží, většinou za cenu toho, že pěkně zapadnete do sněhu. Druhé nouzové řešení je zacvaknutí pat a přepnutí skeletů na sjezd, ve sjezdové konfiguraci snáze vyjete z místa, kde je sníh hodně nesoudržný.
Drobné sesuvy sněhu a splazy. Jedná se o poměrně častou záležitost, princip je podobný lavině, jen množství sněhu je podstatně menší. Odtržení sněhu je spíš mělké a zasypání skialpinisty je spíš smůla. Je tu ovšem jiný problém a to související drift se sněhem a následný pád třeba přes hranu skály.
Sjezd strmých svahů
Rizika z hlediska vlastností sněhu jsou při sjezdu víceméně stejná, jako při výstupu. Větší riziko plyne z vyšší rychlosti a možného středu s překážkou. Pokud je svah příliš prudký a sníh tvrdý, pak nezbývá než dát lyže na záda a svah pozpátku couvat na mačkách. Obecně platí, že skialpinista musí být dobrý lyžař. Nejde o hodnocení uměleckého dojmu, ale o umění bezpečně sjet jakýkoli svah po jakémkoli sněhu. A že to je občas docela boj. Je třeba číst terén z hlediska možnosti skrytých kamenů, rozlišovat místa, kde pád znamená nekontrolovaný drift mezi skály a zde jet na jistotu.
Orientace v terénu a plánování výstupu
Správné naplánování túry a orientace v terénu je předpokladem úspěchu. Pokud túru naplánujete špatně, můžete si zadělat na problém už předem. Pokud se špatně zorientujete, můžete se ocitnout úplně jinde a ve tři odpoledne řešit složitě návrat - v lepším případě. V obtížnostech se posouvejte postupně, začněte lehčími. Zjistíte tak, kolik je pro vás reálné nastoupat, jak jste rychlí v technických pasážích, jak na vás působí nadmořská výška atd.
Plánování výstupu
Zjistěte si maximum informací z dostupných podkladů na webu, včetně variant túry a možností předčasného návratu.
Sledujte sněhové podmínky. Pokud bude málo sněhu, případně moc sněhu, nemusí túra klapnout. Sledujte lavinovou předpověď.
Sledujte počasí, problém je sněžení, mlha, oblačnost která zabalí kopce do bílé tmy, velký vítr a samozřejmě velká zima.
Mějte časovou rezervu.
Nepřeceňujte se!
Nelpěte na zdolání vrcholu!
Orientace v terénu
Používejte navigaci v telefonu jako doplněk ke klasické mapě, jděte vyzkoušenou zimní cestou, kterou už někdo zaznamenal.
Nespoléhejte jen na mobil, zažili jsme s nimi už pár problémů, například i poziční chybu v řádu stovek metrů.
Na mapě si pečlivě srovnejte sever, správně pojmenovat viditelné okolní kopce není vůbec jednoduché, některé na mapě ani neexistují a můžou mást; je třeba opravdu přesně určit směr, odhadnout vzdálenost a výšku kopců a srovnat to s údaji v mapě.
Mapa (mapy.cz) je zjednodušená, vrstevnice vám napoví hodně, ale zrovna tak vás můžou pěkně zmást; nepoznáte z nich terénní zuby, odskoky, skály, žebra, propady; takže to co na mapě může vypadat jako jasná plocha, je ve skutečnosti sestava kopečků a prohlubní a rovnoměrný svah je v reálu skalnaté rodeo.
Využívejte již publikované fotky a fotky se zákresy.
Moc neexperimentuje, choďte vyzkoušenými trasami.
Chodíte-li v již vyšlapaných stopách, důvěřujte, ale prověřujte. Můžou také vést úplně jinam, třeba jen do sedla za účelem užít si sjezd a vůbec ne na vámi zamýšlený vrchol.
Vybavení a strava
Co s sebou, co k jídlu? Je to pořád dokola, tak jsem si udělal checklist, který si proškrtám a pak se podle něj sbalím. Doporučuji si ho vytvořit každému, kdo pravidelně vyráží.
Takže co s sebou:
Skialpinistická výbava.
Lavinová výbava včetně batohu s airbagem a náhradních baterií do pípáku.
Pořádný nabitý telefon s offline mapou a aplikací na sdílení pozice po SMS a aplikací ZÁCHRANKA.
Vytištěné topo výletu a mapa výletu.
Zateplovací oblečení, péřové.
Oblečení proti mokru.
Nouzový bivakovací vak pro dva. Nouzová Alu fólie.
Čelovka s náhradními bateriemi. Lépe i náhradní lehká obyčejná čelovka, pokud budete mimo civilizaci déle.
Nůž, píšťalka.
Výškoměr, mechanický kompas, případně teploměr.
Power banka, pokud máte malou kapacitu baterií v mobilu.
Věci na přespání na winteraumu - spací vložka, oblečení, potřeby na rozdělání ohně v kamnech, případně věci na vaření.
Termoska, na jaře stačí AL černá lahev, ráno se obleče do termoobalu s horkým čajem, na slunci pak černá dobře ohřívá obsah při jejím zavěšení na batoh.
Jídlo jaké máte vyzkoušené, přidejte pomalé cukry. Spotřeba energie při výstupu roste několikanásobně. Nezapomeňte na kombinovanou chloridovou sůl Mg-Na-K (1:4:8 dílů) místo obyčejné.
Lékárnička.
Příště budu psát o pohybu s lyžemi na zádech :-)