Text: Johny
Akce: 11. 07. 2019
----------
Budíček ve tři ráno, hrnek MANY, čaj. Batoh BOLL QUANTUM mám předbalenej, jdeme nalehko - NoSL, mačky, cepín, péřovka, rukavky, power drinky z palatinózy, jídlo, čelovka... Jdeme na to.
----------
Ze začátku to odsejpá, když přejdeme do strmého na mačky, tak to už je horší. Volíme cestu nad ledovcem pod skalnatým masivem, od 4.300 m. Výše pak přezbrojíme i na cepín, který je vůči tomuhle terénu celkem legračně lehkej, prostě alpinistickej 300 gramovej mrňous :-)
Až do cca 4.800 m to je slušný lození ve sklonech 35 - 50°, podklad je dost divnej, povrch přemrzlá krupice, pak krusta zhruba 20 cm a pod ní cosi měkkého zmrzlého. Mačky si vystačí s kompaktní horní vrstvou, ta je tvrdá, že to chce mačku zahryznout na vícekrát. Cepín zobákem taky drží v horní vrstvě, ovšem na topůrko to znamená dvakrát bodcem zaseknout a na potřetí projede topůrko kompaktní vrstvou do měkkého podkladu bez konce.
Konečně máme lezení steepu za sebou a vstupujeme na mírnější sklony a na hřeben v cca 4.850 m. Teď už to bude procházka na řídkym vzduchu.
Žiju v očekávání (to je vždy chyba), že na top to to bude po širokym hřebeni. Chyba. Cesta po tomhle rozplizlém hřebeni je seklá skalním masivem, zleva je svah se sněhem, můj morál je vyčerpaný na to, abych se do toho vrhnul. No Lůca do toho naběhne v úplnym klidu a tak následuju její stopy. Hnusnejch 100 m délky na slunci mně dá psychicky co proto.
Výška nad 5 km je znát, deset kroků mě zadýchá jako uběhnutí čtyřstovky. Konečně top!!! Zamok 5.070 m chvilku před dvanáctou. Vrchol je docela placka, symbolicky je určený hromadou kamení. Slunce pálí, sníh září a nedá se na něj bez brýlí podívat. Euforie se dostavuje až za chvíli (ten travers po sněhu musíme dát i zpět a to mně trochu zaměstnává mysl). Výhled na okolní kopce úplně super, počasí sqělý.
Škoda, že musíme vypadnout brzy, protože sníh na slunci měkne a odpolední bouřky nepříjemně zkracují lezecký den.
Videjko :)