Stezka kolem Česka - etapa 15: Meziměstí - Náchod
Broumovský výběžek je známý hlavně pískovcovými skalními městy s roztodivnými útvary. Názvy přírodních soch se občas dají vysvětlit jen tím, že si naši předkové při jejich udílení museli něco šlehnout. Vynecháme ty s frontou u stánku se suvenýry a kolem dokola obejdeme krásnou hřebenovku plnou nezapomenutelných výhledů.
05/2002, Lucka
O projektu Stezka kolem Česka a praktické informace k plánování výletu
Zima utekla jako voda, louky kvetou a po více než půl roce se vracím tam, kde jsem za slunečného podzimního počasí nastoupila do vlaku. Tentokrát ve vybrané společnosti. Přidá se ke mě kamarádka Šárka. Zpoždění mého Flixbusu z Prahy zapříčiní, že v Náchodě začínáme černou zmrzlinou a do Meziměstí jedeme o vlak později.
Máme něco přes hodinu světla, abychom si užily cestu přímo na sever. Přes Vižňov se zvláštně pobořeným kostelem stoupáme na hraniční hřeben. Orientačně to bude jednoduché. Zelená, zelená a zase zelená až do zítřejšího odpoledne. S čelovkami to dáme až na Ruprechtický Špičák, nejvyšší bod našeho výletu.
Ráno vystrčím jedno oko že spacáku úplně přesně na východ slunce. Lepší začátek dne jsem si nemohla přát. A bude pěkně letní. Ani v noci nebyla kosa. Pokračujeme přímo po státní hranici přes Široký vrch, Javorový vrch, Jedlový vrch a další a další vrchy nazvané zároveň český a polsky.
Od patníku k patníku, bukovým lesem ožívajícím v paprscích ranního slunce, jdeme celé dopoledne. Nikde ani noha. Až pod Ptačím vrchem zastavíme u potůčku na oběd. Brzy vyjdeme z lesa na rozkvetlé louky kolem Šonova. U Otovického hraničního přechodu se po dlouhé době dostáváme na silnici. Pohraničního obchůdku využíváme k doplnění hladiny cukru. Jedna prodavačka mluví česky, druhá polsky a podle toho si rozdělují zákazníky.
Další cyklostezka loukami nás přivede do dlouhého Božanova. Vesnicí jdeme víc jak hodinu. Celou tu dobu se před námi tyčí stolová hora Broumovských stěn, kam přes vyhlídku Koruna navečer míříme. Ještě v Božanově odbočíme ke kapli Panny Marie Lurdské se studánkou. Ta je ale pro letošek vyschlá, tak si o vodu řekneme v místní hospodě Na Křižovatce. Zastavíme se na kávu o páté, abychom se posilnily na výstup na Korunu. Božanov se zdá nekonečný. Za vsí míjíme rybníček a stoupáme prosvíceným bukovým lesem na vrcholky Broumovských stěn. Jejich hřeben se táhne jako několikakilometrová dělící čára mezi Broumovskou kotlinou a Polickou pánví. Hrana Koruny nás hypnotizuje už od dopoledny a my na ní konečně stoupáme cestou vydlážděnou kamennými bloky. To muselo dát práce!
Z rozcestí uprostřed obrovské skalní kovadliny odbočíme na obě vyhlídky. Z Koruny vidíme směrem na jihovýchod na polské Stolové hory. Z protější Skalní brány máme Broumov jako na dlani a za ním většinu hřebene, který jsme dnes přešly.
Dnes už zbývá jen seběhnout k přístřešku na rozcestí cyklostezky a zalézt do spacáku. S posledními zbytky světla stíháme jednoduchou večeři a ukládáme se vedle další spolubydlící, co do budky přišla před námi.
Na východ slunce stíhám oběhnout žlutý okruh na Božanovském Špičáku. Moje fantazie je naprosto nedostačující na všechna ta zvířátka, co mají skalní útvary připomínat. Klidně bych si spletka krokodýla s kočkou a kočku se želvou. Ostatně želví krunýř tu připomíná každý druhý balvan završující všechny ty věže a věžičky. Vyhlížím do Polska na další skalní města, na které ještě ani nesvítí slunce.
Sbalíme se a dalšími skalkami scházíme do údolí potoka Židovka a podél něj do Machova. Na návsi hledám sluneční hodiny. Dost mi to trvá, protože mě nenapadne podívat se i do stínu na číselné cedulky zapíchané v záhonku. Od skokanských můstků na kraji lesa nás čeká další stoupání. Modrožluté šipky na stromech mi připomínají, že jsem tudy kdysi dávno projížděla v rámci bikového závodu Rallye Sudety. Tehdy mě dole na občerstvovačce děsili, že mě čeká strašný kopec a já byla je ráda, že se chvíli nemusím bát ve sjezdu :-)
Ten samý strašný vydlážděný kopec máme zrovna před sebou, ale nejdřív se občerstvíme u Studánky Pod Borem. Pramen s altánkem je přímo na soutoku dalších dvou potoků, jež poskytnou příjemné ochlazení. Dneska bude letní den.
Vyhlídku, která se jmenuje “Krásná” přeci nemůžeme vynechat a tak se z odbočky škrábeme lesem a skalami, abychom měly před očima smrkové šišky. Kolem Sypacích skal, kam se podle bílých chytů chodí bouldrovat hodně často, se vracíme na cestu a než vyjdeme z lesa, potkáme několik partiček s bouldermatkami na zádech.
Na následujících třech kilometrech přejdeme státní hranici celkem čtyřikrát. Dvakrát po sobě krátce navštívíme Polsko a definitivně ho opustíme až za skanzenem v Pstražnej. Většinu cesty jsme neviděly živáčka a najednou je všude kolem rušno. Jedna početná rodinka, co se nechá vyfotit na pampeliškové louce se nás ptá, jestli se také vracíme z “té” dvacítky. O místním turistickém pochodu jsme doteď neměly ani tušení. Až u rozhledny Na Větrné Hůrce je to od hospody ta správná masová turistika. Takové Zlíčko. To je mimochodem název vesnice, kterou procházíme směrem na Hronov po cestě Psa Voříška. A to ne jen tak ledasjakého, je to pejsek z čapkovy pohádky. Aby té kultury nebylo málo, tak v Hronově procházíme kolem rodného domu Aloise Jiráska.
Šárka už má naspěch, tak tady naskočí do vlaku a drží mi palce, abych to do Náchoda stihla dřív, než mě doženou mraky, co na námi nenápadně vykvetly do tmavěšedých kovadlin. Čeká mě ještě jedna ocelová rozhledna na vrchu Signál a pár pobořených betonových bunkrů u cesty, Těch bude mnohem víc příště, v Orlických horách. Přes Babí scházím do Náchoda a než mi jede autobus domů, stihnu se ještě podívat na zámek a výlet symbolicky zakončit zmrzlinou u stánku, kde jsme před necelými osmačtyřiceti hodinami začaly.
O projektu Stezka kolem Česka a praktické informace k plánování výletu
