Zwölferkogel - dominanta nad Kühtaií skialpově

Před asi rokem jsme si při jarním výstupu na Neunerkogel 2640 m vyhlídli dominantní horu naproti přes přehradu, Zwölferkogel 2988 m. Na konci února 2020 jsme jí vylezli ze západní strany zasněženým prudkým svahem na skialpech a s dolezem v mačkách s cepínem v ruce. Původní záměr vylézt jí v pohorkách po hřebeni od přehrady je stále v plánu.

Akce: 22. 2. 2020 ; Text: Johny


Sněhové podmínky a vývoj počasí nás směruje do námi oblíbené 2020 m vysoko položené Kühtaie. Přijíždíme v pátek a před půlnocí již ležíme ve spacácích. Sobotní předpověď počasí je příznivá, mírný vítr, slunečno, teploty kolem nuly a nahoře pár stupňů mrazu. Vstáváme bez budíku kolem sedmé, v klidu snídáme a připravujeme se na výstup. Lůca konstatuje, že to je podle Bergsteigenu těžká túra - "schwer", takže to je hlavně pokus a když to nevyjde, tak v neděli dáme reparát na něčem technicky snazším. Trochu mě to mate, protože v naší dvojici jsem já ten, kdo první skládá zbraně a obrací "na pivo". Teď mám naopak já pocit, že tůra bude v klidu, 1100 m převýšení, údolím to není žádný pochoďák a techniku zmákneme. Krátká porada a vyndavám NoSL z batohu, nebudeme to prostě hrotit.

Zwölferkogel máme z parkoviště jako na dlani. Nástupní údolí Längental začíná níž, u přehrady Speicher Längental, takže lyže na batoh a křapeme silnicí nějakých půl kilometru. Odbočka do údolí je značená ještě nad přehradou. Nandáme lyže a vyrážíme celkem pěkně vysněženým údolím. Letošní zima je mizerná na sníh, ten začíná právě kolem dvou tisíc metrů, takže tohle je ideální startovní pozice. Cesta vede podél potoka Längentalbach, který se sem tam již prokousal sněhem a sněhové mosty se na něm docela sesedají.


Po zhruba kilometru Lůca zastavuje a zkoumáme topo, stopy vedou dál údolím, ale my máme Zwölferkogel po levé ruce. Pohled na šikmou skálu s vysněženými pruhy mi už vysvětluje, co bylo míněno tím "schwer". "Aha, no tak to zkusíme" krotnu. Popojdeme ještě o jeden šikmý pruh mezi skalami jižněji a rozhodneme se, že to je ten náš. Nandáme haršajzny, určitě se budou hodit. Stopy nikde žádné, tak do toho nastupuji podle citu. Od paty v 2080 m je to hned sklon 30°, vzápětí 35° a místy i víc.


Podklad je ale pevný, sondy to potvrzují. Neboříme se a tak navzdory prudkosti svahu jsou otočky na pohodu. Někde máme k dispozici jen úzký pruh sněhu, takže občas to je slalom. Haršajzny nám docela pomáhají, leckde je pod mělkým sněhem tvrdý podklad.


Závěr zhruba první poloviny výstupu končí převalem z kamenů, který není pořádně vysněžený a přecházíme ho napůl po kamenech, bez ohledu na protestující tulení kůže.


Následuje pěkně vysněžená mírně skloněná planina Zwölferkar v 2450 m, na které vidíme sjezdové stopy, poměrně čerstvé. Stopy vedou až ke žlabu a dále jím stoupají až k sedlu pod Zwölferkogelem. Je evidentní, že tenhle borec tam nastoupal někudy jinudy, asi od přehrady Speicher Finstertal. U šutru pod žlabem se najíme, napijeme, domázneme xichty UV krémem a vyrážíme.


Ze začátku je sklon mírnější, sníh je pevný, žlab je široký, odsejpá to. Postupně se sklon zvyšuje, žlab zužuje, sníh začíná být proměnlivý od hlubokého na tvrdém, až po ufoukané desky, do kterých se harše zvonivě zakusují. Otočky dělám hlavně tak, abych se vyhnul hlubokému sněhu, sklon přes 35° je dělá obtížnými. Pořád testuji pevnost horních vrstev sněhu, ruka sněhovou kostku neusmykne, jen rozdrbe. Sníh je fakt dobrej.


Nakonec ale gravitace s rostoucím sklonem poráží soudržnost sněhu a ten začíná pod lyžemi usmekávat. Sice ne moc, ale dost na to, abych rozhodl lyže vyzout. Chybí nám dolézt tak 30 metrů výšky ke kamenitému lemu. Tam lyže necháme a dál už jdeme bez nich.

Sundavám lyže a po pár krocích zjišťuji, že pod sněhem je tvrdá vrstva natolik, že jí skelet neprokopne a klouže to. Odbočuji k šutru po pravé ruce a bleskově nandavám automatické mačky pod heslem "mám se s nimi snad tahat na zádech?". Výrazně lepší. Hroty se zakusují do tvrdé sněhové desky, stoupám dál. Kouknu na Lůcu, ta si na rozdíl ode mě dává lyže na batoh - dobré rozhodnutí. Mačky nechává v batohu, to už je horší rozhodnutí, sníh se totiž tváří tak, že mačky a cepín nejsou potřeba.

Další metry stoupám a po několika propadnutích až po pás a následných vybočeních do pevnějšího podkladu přicházím na sněhovou tvrdou plotnu dlouhou asi dvacet metrů. Jdu po ní čistě na hrotech maček. Trochu se vztekám, že nemám na tenhle povrch lyže na báglu a v ruce cepín, ale nakonec to jde docela v pohodě. Trochu mě zaměstnává mysl, jak to budeme sjíždět a jak to přeleze Lůca bez maček a bez cepínu. Lůca je technicky v tomhle lepší a tak sněhovou plotnu přeleze i bez želez. Sice u toho dost nadává a u každého kroku tráví mnohem v víc času a energie, jak si vytváří hůlkou a skeletem stup, ale nakonec ke mě do stanoviště pod šutry zdárně doleze. Můžeme tak zahájit poslední fázi výstupu mixem na mačkách a s cepínem.


Bez velkého otálení se do toho vrhneme, ale je to souboj se sněhovými dutinami, které poznáte až v momentě, kdy jste v nich po pás. Než se dostaneme do sedla, tak nám to vezme dost času a sil.


Závěrečný dolez jižního hřebene je už o něco příjemnější, v euforii z posledních sto padesáti metrů k vrcholu to vystoupáme docela svižně.


Vrchol je malý a bez kříže, vlastně je ze dvou malých kamenných hrbů. Je půl čtvrté a tak si slunečnou vrcholovou parádu užíváme jen deset minut.


Pátrám po stopách našeho borce a vidím dvoje. Jedny po severním hřebenu od přehrady Speicher Finstertal a druhé ještě těžším mixem severně vedle našeho žlabu. Před tímhle borcem smekám, tohle vylézt s lyžemi na zádech je hodně vysoká dívčí (tipuji, že to dal severním hřebenem).


Tak jo, stát na vrcholu je jenom půlka výstupu, otáčíme a bez větších problémů sestoupíme k šutru, kde jsme nechali lyže. Sundáme pásy a přepneme výbavu na sjezd.


Úsek s tvrdou sněhovou plotnou seškrábeme. Dál už je odměnou sjezd strmým žlabem s velmi pěkným měkkým předvídatelným sněhem.


V kotli se rozhodneme jet ve stopách místního borce, ten ví jistě lépe jak to sjet bez zouvání lyží v kamenech. Dobrá volba, sjíždíme až k přehradě k silnici a v kombinaci únavy s euforií dojdeme k autu.


Večeři zahájíme kávou vyztuženou vaječným likérem (no dobře, zahájili jsme jen tím likérem). Tenhle výstup se totiž povedl.


Mapa výstupu:


Videoklip z výstupu:


Bergsteigen topo


OutVer - Outdoor Vertical

Web pro všechny nadšené bláznivé i rozumné, co se věnují, nebo se chtějí začít věnovat outdooru.

Líbí se ti outver.net? Nezmeškej už další novinky!

Napište nám

© 2019 OutVer